Těžko bychom dneska uznávali Karla IV. jako nejvýznamnějšího panovníka na českém trůnu, kdyby vyšel podlý plán milánskému šlechtici Azzovi Viscontimu. Ten pro něho „na uvítanou“ objednal traviče.
Ačkoli Jana Lucemburského Čechy ani moc „nebavily“, diplomatickým úsilím ověsil různými „přílepky“ Království české v podobě Chebska, Horní Lužice a Vratislavi se značnou částí Slezska. Na přelomu 20. a 30. let 14. století byl Jan také velmi aktivní v severní Itálii, kde vystupoval jako zastánce císařských i papežských zájmů. Podařilo se mu získat do říšské zástavy od císaře v Lombardii města Brescii, Bergamo, Parmu, Cremonu, Pavii, Reggio, Modenu a v Toskánsku Luccu. Počátkem roku 1331 zkušený, přesto mladý 35letý panovník povolává svého sotva 15letého syna, nám známého jako Karel IV., s manželkou Blankou z Valois z Lucemburku, aby působil jako jeho místodržící v lucemburské italské signorii. Mladík po mnoha týdnech cestování přes Mety, Lotrinsko, Burgundsko a Savojsko přijíždí se svým doprovodem na Veliký pátek do města Pavia, kde na něho číhá past v podobě otrávené snídaně. Karel naštěstí nejedl, protože šel na mši a přijímání, proto chtěl zůstat nalačno. Díky jeho bystrosti či víře byl travič odhalen a pomyslná hvězda budoucího Otce vlasti mohla stoupat vzhůru dál.
Babok
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
