Kdyby byly v 15. století mobily, určitě by přenášely jásavou, až úlevnou novinu o Žižkově smrti mezi mnoha představiteli katolické církve. Když 11. října roku 1424 Jan Žižka u Přibyslavi skonal, určitě si mnozí jeho odpůrci mnuli ruce a čekali, že se tím situace „sama“ vyřeší a vrátí k tehdejšímu normálu.
Velkou radost musel mít i míšeňský markrabě a od roku 1423 saský kurfiřt Fridrich IV. Bojovný, stejně jako král a císař Zikmund Lucemburský, který právě Fridrichovi za věrné služby udělil Sasko-wittenberské vévodství a umožnil vznik Saského kurfiřtství. Oběma husitský vojevůdce ležel v žaludku už od roku 1420 a neúspěšné letní bitvy o vrch Vítkov i podzimní bitvy pod Vyšehradem (tzv. první křížová výprava), kterými Žižka vstoupil do dějin. V lednu 1426, dva roky po Žižkově smrti, si Fridrich po vyhlášení třetí křížové výpravy troufl do Čech a obsadil silnými posádkami Most a Ústí nad Labem, pro další plánovaný postup na Prahu. Dlouho se ale neradoval. Husité se navzdory vnitřním rozporům dokázali rychle sjednotit pod novým vůdcem Prokopem Holým a v létě 1426 v rozsáhlé bitvě u Ústí nad Labem pobít zhruba 4 000 cizáků a přeživší vytlačit za hranice. Noční můra všech katolíků s názvem „husité“ pokračovala dál…
Babok
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
