V 19. století si český národ začal uvědomovat svou existenci. Chtěl se opět zařadit mezi vyspělé národy Evropy. Byl to ale složitý proces, o čemž svědčí i slavný spor o Rukopisy královédvorský a zelenohorský.
Spor o pravost začal krátce poté, kdy v roce 1817 došlo k objevu Rukopisu královédvorského a o rok později Rukopisu zelenohorského. Dnes je obecně zastáván názor, že se jedná o falza, byť polemika pokračuje dál. Prvotní spor vznikl o Rukopis zelenohorský, který měl vzbudit dojem, že vznikl už v 9. století. Druhý rukopis, tvářící se jako z doby Václava II., tedy ze 13. století, byl tenkrát přijat bez výhrad. Vrcholem sporu byl rok 1866, kdy v únoru vyšel článek předního českého filologa Jana Gebauera ve vědeckém časopise Athenaeum, který založil Tomáš Garrigue Masaryk. Oba se shodovali, že Rukopisy by se měly dále zkoumat, přesto jejich postoj byl pro velkou část veřejnosti, včetně té odborné, nepřijatelný. Gebauer byl dokonce obviněn z vlastizrady. V pravost Rukopisů věřila velká část vědecké obce a téměř celý národ. K napadání jejich věrohodnosti bylo třeba mít opravdu velkou odvahu a opravdu dobré důvody. Přitom důkazů o jejich nepravosti je hned několik. Zásadním je ale gramatický a lingvistický rozbor. Rukopisy prošly prakticky všemi možnými vědeckými testy a rozbory, které nakonec vedly k jednoznačnému názoru – falzifikáty. Přesto spor kolem nich výrazně přispěl k popularizaci české kultury a jejího šíření.
Alice Braborcová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
