Václav Brožík se stal v Evropě nejznámějším českým malířem poslední čtvrtiny 19. století. Jako člen Francouzského institutu vstoupil mezi „čtyřicet nesmrtelných“, což se žádnému jinému českému umělci nepodařilo. Dosáhl velkého úspěchu a vnímán byl ve své době jako největší žijící český malíř.
Narodil se 6. března 1851 v Třemošné. Pocházel z chudých poměrů, učil se litografem, ale i v porcelánce. Na pražské Akademii výtvarných umění studoval za finanční podpory statkáře Alexandra Brandeise. S podporou Albrechta z Kounic se vydal jako pětadvacetiletý, bez znalosti francouzštiny, do Paříže. Za dva roky získal na pařížském Salonu zlatou medaili za obraz „Svatební poselství českého krále Ladislava k francouzskému dvoru krále Karla VII.“. Sňatkem s Hermínou Sedelmayerovou (1879), dcerou pařížského obchodníka s obrazy, vstoupil do vysokých pařížských společenských kruhů. S rodinou žil na Champs-Élysées, ale působil i v Praze, kde byl od roku 1893 členem profesorského sboru Akademie.
Věnoval se historické malbě i portrétu a zvěčnil řadu přátel i známých osobností. Rád maloval krajinu, život na francouzském venkově, ale jeho doménou byla historická plátna. Roku 1896 byl zvolen mezi „čtyřicet nesmrtelných“. Následujícího roku byl za obraz „Tu felix Austria, nube!“ povýšen ve Vídni císařem Františkem Josefem I. do šlechtického stavu a od té doby se mohl podpisovat Václav Brožík z Valrose. Zemřel několik týdnů po padesátých narozeninách a pohřben byl na pařížském hřbitově Montmartre.
Drahomíra Samková
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
