Šumava bývala rájem turistů, výletníků, houbařů a sběračů. Poslední léta sem přivedla také cyklisty, milovníky adrenalinu a na Lipno i vodní plemeno. Bavlněné tepláky s vytahanými koleny vystřídalo outdoorové oblečení, pionýrky, pohorky a gumáky treková obuv s vibramem, batohy plátěné zavazadla stylová, stejně jako plátěnou větrovku bunda z goretexu. Už se sem také nejezdí stařičkým autobusem s žebříčkem. Doba si to tak žádá a té odpovídají i ceny za pohodlí.
Pohoří na hranicích Česka, německého Bavorska a Rakouska o rozloze 1 671 km2 je přitom jen třikrát větší než Praha (496 km2). Původní doložený keltský název Gabreta – Pohoří kozorohů v mapě Klaudiose Ptolemaiose (asi z roku 130) nahradilo v češtině označení Les z praslovanského slova šuma (hvozd, hustý les). Slovo Šumava snad jako první použil až Antonio Bonfi ni (1565) v díle Rerum Hungaricum a po něm od 17. století i další autoři. Nejvyšší horou na německé straně je Velký Javor (Großer Arber – 1 456 m), doma pak Plechý (1 378 m), který je zároveň i nejvyšší horou rakouské Šumavy. Oblíbeným výletním cílem jsou nejspíš šumavská ledovcová jezera – Plešné, Roklanské, Prášilské, Laka, Čertovo a Černé, na německé straně pak Velké a Malé Javorské. Navzdory obecně oblíbenému omylu, že když jedu na Šumavu, automaticky jedu do jižních Čech, západočeská Šumava je považována za „opravdovou Šumavu“ a leží převážně v Plzeňském kraji. Proto, aby to bylo spravedlivé, mám pro vás pár tipů na výlet odtud i odtud.
Nýrskem i okolím
Původ názvu města z 12. století je sice nejasný, ale jisté je, že západočeským pošumavským městem protéká řeka Úhlava, ve které se přímo v centru zabydlela největší turistická atrakce – nutrie říční, jinak také vodní krysa (řekomyš americká, bobr bahenní či jihoamerický). Její zdejší populace sice baví turisty, ale jako nepříjemný invazní druh nejspíš městu velkou radost nedělá. Co ale udělalo radost mně, bylo zdejší infocentrum. Horší to bylo s muzeem, které mi zavřelo před nosem, a to ještě nebylo poledne. Proto jsem se vydal na nedalekou zříceninu hradu Pajrek z první poloviny 14. století na severním výběžku hory Hraničář. Odtud pak dále k vodní nádrži Nýrsko. Posledním místem mého zastavení byl pomník blíže neurčeného transportu KT, který na nýrské nádraží dorazil 25. 4. 1945 od Plzně. Velitel transportu SS Stiebitz tu nechal umřít hlady 82 vězňů a zbylých 26 dal zavraždit. K pomníku 108 obětí sice nevede od nádraží značená cesta, ale není to daleko, jen musíte přes koleje, což je zakázáno, a loukou, kde na mě čekalo i jedno klíště.
Vimperk na úpatí Boubína
Tohle město mám opravdu moc rád a rád se sem vracím. Vzhledem k čilému stavebnímu ruchu však doporučuji dojít do historického centra od autobusového nádraží kolem říčky Volyňky. Jako první zastavení doporučuji zdejší infocentrum s milou obsluhou a skvělou nabídkou tipů na výlety. Třeba do Minimuzea Zlaté stezky (vstup za pouhých 20 Kč si domluvíte v infocentru). Za návštěvu stojí i nové expozice zámku, kterou můžete spojit s výletem po naučné stezce „Vimperská větev Zlaté stezky“.
Nečekané Stachy
Obec asi 10 km severozápadně od Vimperka vám nabídne opravdu řadu nečekaného. Vedle možnosti navštívit místo posledního odpočinku nesmrtelné osobnosti staré Šumavy Rankla Seppa, připomínaného Karlem Klostermannem, jsou to částečně roubené domy šumavského typu, prohlášené za rezervaci lidové architektury. Nečekaným pro vás bude i zdejší park, kde rostou hřiby (netrhat), nebo nedaleká první žižkovská restaurace na Šumavě – hostinec Štampach, který měl však zavřeno za účelem „konání semináře EET“. Neméně nečekaným je infocentrum – pokud ho chcete navštívit, musíte zvonit, sice celoročně, ale jen v pracovní dny od 8 do 14 hodin.
Churáňov – slatě v Malém Polci
Jihozápadně od Stach je mé další oblíbené šumavské místo – Churáňovský vrch (1 118 m). Pokud pominu ostatní zdejší atraktivity, zajímavou vycházkou je návštěva přírodní památky Malý Polec na jižním až jihozápadním úbočí vrchu v sousedství meteorologické stanice Churáňov a lyžařského střediska Zadov. Důvodem ochrany je menší vrchoviště s porosty kleče. Pro mne byl vždy dobrým důvodem zdejší nikterak regulovaný přístup ke slati, kde z jejího okraje mohu pozorovat její malebnost, květenu a skvěle fotit.
Závěrem...
Přestože jsem se letos toulal i po značených trasách, zvláště v okolí Přilby, Horské Kvildy, Ranklova, Zhůří či Churáňovského vrchu, měl jsem pocit, že jsem na stezkách téměř sám. Tedy pokud nepočítám svého průvodce, který mne na společných cestách doprovází již 35 let. Dokonce se mi stávalo, že v některých úsecích jsem potkal více aut jedoucích zákazem vjezdu než turistů. Pak jsem ale pochopil – letošní „turisté“ byli převážně na kolech, a tudíž na trasách mezi bufetem, cukrárnou a pekárnou.
Luděk Sládek
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
