Pražský hrad tvoří spolu s Karlovým mostem a Staroměstským náměstím triádu, bez níž se žádná turistická návštěva Prahy neobejde. Prohlídka Hradu pak hlavně v sezoně vyžaduje jistou dávku psychické odolnosti – místa jako katedrála sv. Víta, Starý královský palác či Zlatá ulička bývají zaplněna návštěvníky z celého světa do té míry, že je někdy těžké si prožitek zdejší impozantní architektury a barvité historie vychutnat.
I Pražský hrad však má několik míst, která zůstávají lehce stranou zájmu návštěvníků i mnohých Pražanů, ač jejich návštěva poskytuje nevšední zážitek a nevztahuje se na ně vstupné. Mezi ně patří Jižní zahrady, které jsou důležitou součástí architektonické koncepce hradního komplexu. Před několika roky byly kompletně zrekonstruovány do podoby, kterou jim ve dvacátých letech 20. století vtiskl Jože Plečnik. Jak známo, tohoto geniálního slovinského architekta si pro novodobou úpravu Pražského hradu vybral – k nelibosti mnoha českých architektů – sám T. G. Masaryk. Plečnik byl samouk, jehož osobitý styl vychází z dávných kultur, od egyptské přes etruskou až po krétskou, je ovlivněn i benátskou a římskou architekturou, avšak je zcela svébytný a moderní. Ozvěny starobylých kultur Plečnikovým stavbám propůjčují působivost i jistou enigmatičnost; symboly zvířat i rostlin se potkávají se vznešenou geometrií, zdobnost s jednoduchostí a monumentalitou. Plečnik kladl důraz jak na vnitřní smysl celé koncepce Hradu, organické začlenění nových prvků do starší architektury i fyzického prostoru města, tak i na maximální kvalitu použitých (především domácích) materiálů – a to vše Jižní zahrady dokonale zosobňují.
Síla v detailech
Zahrady se rozkládají po celé délce hradního komplexu od Hradčanského náměstí až po vyhlídku na Opyši. Je možno do nich vejít z několika míst – z Hradčanského náměstí monumentálním schodištěm do Rajské zahrady, vchodem do zahrady Na Valech z Opyše za jižní branou Hradu, anebo – což lze obzvlášť doporučit – nenápadným Býčím schodištěm, jež se nachází v rohu třetího hradního nádvoří zhruba naproti mozaice Posledního soudu na Svatovítské katedrále. Ze schodiště se totiž otevírá jeden z nejimpozantnějších pohledů na Prahu a zároveň i na obě propojené zahrady: vpravo je to menší, jednoduše řešená Rajská zahrada, jíž dominuje monumentální schodiště a neméně monumentální mísa z jediného kusu žuly, která spočívá na žulových kvádrech; vlevo se rozprostírá protáhlá zahrada Na Valech. Až budete scházet Býčím schodištěm do úrovně zahrad, všimněte si detailů, krétských dolů se zužujících sloupů či kliky ve tvaru vlčí hlavy. Jsou to také tyto prvky a drobné stavby, jež oběma zahradám propůjčují jejich specifi cké kouzlo, jež je násobeno nádherným panoramatem Prahy. V Rajské zahradě jsou to například protáhlá kamenná váza, plochá váza z černého syenitu a pod schodištěm pod ní drobná kašna.
Egypt, antika i český folklor
V zahradě Na Valech je těchto objektů ještě více. Zahrada vznikla za Marie Terezie, kdy byl hradní val před jižním průčelím přeměněn na alej. Plečnik zachoval zdejší vzrostlé stromy, snížil úroveň obranného valu, čímž zahrady opticky propojil s městem, přestěhoval sem starou barokní kašnu z centra Rajské zahrady a v důležitých pohledových osách vybudoval vyhlídkové stavby. Zahradou vedou dvě cesty: výše položená hlavní cesta a cesta po obvodu někdejších hradeb, jež návštěvníka zavede k jednotlivým vyhlídkám.
Snad nejpůvabnější z nich je drobný vyhlídkový altánek zvaný Malá vyhlídka či Malá bellevue. Obdélníková stavba je vymezena sloupy, jež nesou rovnou kamennou stříšku, dlažba altánku je zdobena mozaikou s hravým motivem českých svatebních koláčků. (Jen pro zajímavost, kruhy po obvodu koláčů pocházejí z nařezané kanalizační trubky – jeden z mála případů, kde Plečnik na Hradě využil toho nejobyčejnějšího materiálu.)
Panoramatický výhled pak nabízí opravená půlkruhová Plečnikova vyhlídka, jež se rozkládá na příčné cestě od Býčího schodiště. Zde najdeme Plečnikovu čtyřmetrovou opukovou pyramidu, jejíž symbolika zůstává nejasná, ač její materiál i tvar odkazují na podobné prvky na bazilice sv. Jiří. Poslední vyhlídkou v zahradách směrem k Opyši je Moravská bašta. K tomuto pavilonku krytému dřevěnou pergolou Plečnik umístil elegantní kamennou jehlu s jónskou hlavicí a oválný žulový stůl, kde Masaryk sedával se svými přáteli.
Josip Plečnik
(23. 1. 1872 – 7. 1. 1957) Slovinský architekt Josip neboli Jože Plečnik přichází v roce 1910 do Prahy, aby zde na Vysoké škole uměleckoprůmyslové vyučoval dekoru v architektuře. O deset let později ho československá vláda ustavila hlavním architektem Pražského hradu. Na úpravách hradního komplexu pracuje až do poloviny třicátých let. Je povolán také do Lán, projektuje stavby v domovské Lublani a ve Vídni, kde společně s českým architektem Janem Kotěrou absolvoval Akademii výtvarných umění.
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
