Předchůdce dnešního kola už dávno oslavil 190. výročí a dvoustovka se mu pomalu a jistě blíží. První velocipedy byly často dost bizarní, ovšem nejzajímavější bylo vysoké kolo, lidově kostitřas.
V roce 1870 přišla inovace dosavadního velocipedu v podobě vysokého kola, které zvyšuje efektivitu šlapání pevného převodu tím, že je značně zvětšeno přední kolo. Poznávacím znakem vysokých kol je proto velké přední kolo a malé zadní kolečko. Pohon a řízení obstarává pouze přední kolo. Vzhledem k absenci řetězu jsou kliky připevněny přímo k náboji předního kola. Průměrem předního kola je dána celková výška kola a také převod. Na jedno šlápnutí kolo ujede až pět metrů. Mělo to ovšem velkou nevýhodu v nestabilitě vysokého těžiště a nebezpečnosti případného pádu. A že takových krkolomných pádů bylo nepočítaně, to asi nemusíme zdůrazňovat. Už nasednout na tak vysoké kolo byl úctyhodný výkon.
A právě z těchto důvodů na něm nemohli nebo neuměli jezdit všichni, proto se začala vyrábět i tří- až čtyřkolka (tricykl nebo kvadracykl) se dvěma velkými koly vzadu a jedním nebo dvěma malými vepředu nebo vzadu, která umožňovala jízdu dvou jezdců.
Sláva těchto kol ale trvala v českých zemích jen 15–16 let. Nástupem kol nízkých, tzv. bezpečníků, které umožňovaly jízdu i ženám, skončila éra pánů projíždějících se na vysokých kolech.
-mak-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
