(130 let)
Plzeňský rodák a český herec František Kovářík (1. října 1886) pocházel z velmi chudých poměrů rodiny kameníka. Přestože měl sedm sourozenců, volba převzít po otci řemeslo padla na něho. Zápal plic ale rozhodl, že bude zámečníkem. Od mládí měl rád divadlo, a proto když se v sedmnácti vydal hledat štěstí do Ameriky (1903–1908), působil v krajanské Ludvíkově divadelní společnosti, krátce i po boku herečky Marie Zieglerové.
Po návratu do Čech (1912) hrál ve venkovských divadelních společnostech. V roce 1913 se stal členem Švandova divadla a také debutoval nevelkou rolí holiče ve filmu Pan profesor, nepřítel žen (1913). V roce 1915 přešel do Městského divadla v Plzni, pracoval ve Škodových závodech a od roku 1918 cestoval po republice s vlastním loutkovým divadlem. Divadelní sezonou 1920 zahájil své působení v souboru Divadla na Vinohradech. Po druhé světové válce (1945–1947) se podílel na vzniku scény Činohra 5. května a hrál v zájezdové skupině Jindřicha Plachty (Divadlo pod Plachtou). V letech 1947–1949 byl uměleckým ředitelem Pražského divadla pro mládež. Po odchodu do důchodu i z Vinohradského divadla (1959) pracoval pro film. Nesmazatelně se do jeho historie zapsal větou ze stejnojmenného filmu Marečku, podejte mi pero! (1976). Vedle divadla, filmu a televize vystupoval také v rozhlase, namluvil cyklus vlastních vzpomínek, je autorem knihy Kudy všudy za divadlem (1982) a byl jmenován zasloužilým i národním umělcem. František Kovářík zemřel 1. 10. 1984 v den svých 98. narozenin.
foto © www.myheritage.cz
Josef Grof
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
