(115 let)
Básník František Halas (3. 10. 1901 – 27. 10. 1949) se stal vzorem pro mnoho dalších umělců, přestože jeho tvorba byla komplikovaná. Zrcadlí se v ní chaotičnost světa zmítaného po první světové válce prudkými společenskými otřesy. Halase navíc silně ovlivnila smrt matky, která zemřela, když mu bylo 8 let. Motiv smrti se poté stal jedním z klíčových v jeho díle.
Narodil se v Brně do rodiny dělnického funkcionáře, často vězněného. Vyučil se knihkupcem a horlivou četbou si vynahrazoval chybějící vzdělání. Otec ho také přivedl mezi levicovou mládež, která ho natolik ovlivnila, že se stal členem KSČ ihned po jejím založení v roce 1921. Za okupace byl členem revolučního výboru spisovatelů. Jeho první verše vyšly v časopise Sršatec a šlo o politickou satiru soustředěnou především proti fašismu. Inspiraci získal také osobní účastí ve španělské občanské válce. Za Protektorátu Čechy a Morava přispíval do ilegálně vydávaného Rudého práva. Po válce pracoval jako přednosta odboru na ministerstvu financí. Byl také členem prvního Národního shromáždění a předsedou Syndikátu českých spisovatelů. Mezi jeho básnické sbírky patří například Naše paní Božena Němcová, Torzo naděje, Dokořán, Kohout plaší smrt a mnoho dalších. Překládal z polštiny a srbochorvatštiny. Zemřel ve věku 48 let na selhání srdce a pohřben byl v Kunštátě. Dnes je vnímán především jako výrazný představitel české poezie 30. a 40. let 20. století.
foto© Wikimedia Commons, autor Krippnerová
-mirea-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
