Řeč je o Václavu Babinském (20. 8. 1796 Pokratice u Litoměřic – 1. srpna 1879 Řepy u Prahy). Mládí prožil na Litoměřicku a díky dobře situovanému otci si mohl dovolit studovat na litoměřickém gymnáziu. Školní řád ale mladíkovi nevoněl a nepřekvapím, když řeknu, že jeho dobrodružné povaze učarovali namísto klasiků pokleslé romány zbojnické. Třeba o italském „lidovém hrdinovi“ jménem Michele Arcangelo Pezza, zvaném Fra Diavolo.
Mezi lety 1815–1816 narukoval na vojnu na 14 let. Neochota respektovat rozkazy a autority u něho vedla k simulaci šílenství, což mu vyneslo dočasný pobyt na psychiatrii a poté v invalidovně, odkud roku 1924 zběhl. Ale navzdory legendám bez bájné nadité plukovní pokladny. Jako dezertér byl nucen prchat před spravedlností a odtud už je jen krůček ke kariéře loupežnické. Pokud odhlédneme od legend, potom Babinský nebyl ani zdaleka takový lotr. Neměl bandu dvanácti mužů zarostlých tváří, jimž šibenice z očí čouhala. Kumpány měl čtyři a milenku Apolenu Hoffmannovou, toť vše. Banda působila na Litoměřicku, ale neváhala vyloupit ani mlýn u Brna. Legendy ho chválí, že bral bohatým a rozdával chudým, což není úplně pravda. Jednak se v severočeských lesích dalo chudého jen těžko oloupit, proto olupoval majetné, ovšem chudým zapomínal dávat. Zatčen byl po zradě v okolí Litoměřic, nebo u Jaroměře, zřejmě ho udal některý z kumpánů nebo šlo o pomstu milenky. Z dvanácti bodů obžaloby mu jich polovinu vůbec nedokázali a prokázali jen vraždu jistého tkalce, falšování dokladů, zranění, podloudnictví a poškození vozu. Proto byl také odsouzen „pouze“ ke dvaceti letům žaláře (1841) na Špilberku v cele číslo čtrnáct. Dál už to znáte, a pokud ne, tak se to dočtete na www.kampocesku.cz.
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
