Vysočinu v pověstech strašil oheň, ohnivé bytosti a hořící věci. Není divu, však oheň byl v dávných dobách ničivý živel, pálil obydlí, zabíjel lidi. Nejvíc ho znali, a tak v jejich úzkostech nabýval jasných podob. Třeba podoby ohnivého psa.
Když se ještě kolem Nového Města dolovalo stříbro a železná ruda, bylo třeba uhlí na zpracování rudy v hamrech a pecích. Proto se v lesích kolem města uživili i uhlíři. Jeden z nich jednou skácel hluboko ve hvozdu mohutný buk a připravil milíř. Pak šel domů na večeři a pro křesadlo a teplou letní nocí se zase vracel zpátky. Blížila se půlnoc. Najednou se ze tmy vynořil šeredný pes s plamennýma očima a ohnivým jazykem. Posléze se proměnil v obrovského muže s krvavýma očima a podával vyděšenému uhlíři kus masa. Byla to lidská noha! Uhlíř dostal nápad. „Není osolené,“ vymluvil se a chlap i s masem zmizel. Uhlíř chtěl vzít nohy na ramena, ale po pár krocích byl chlap opět před ním – s osolenou lidskou nohou! Uhlíř se vymluvil na to, že maso není okmínované. Ale než bys napočítal do tří, ohnivý obr držel maso samý kmín. Výmluva, že noha není upečená, taky vydržela jen chvíli – chlap vmžiku nabízel končetinu pečenou. Uhlíře zachránil až kohout, který v dálce zakokrhal.
Hamižný sládek a ohnivé sudy
Nové Město měšťanům povolilo vařit pivo. Vařili také konšelé a primátor, zaměstnali dokonce nového sládka. Zpočátku sekal dobrotu, ale pak přivykl pohodlnému životu, a ten něco stál. Sládek potřeboval stále více peněz. Začal proto šetřit na výplatách, a dokonce šidil pivo. Časem se z široko daleko vyhlášeného novoměstského piva stala břečka. Konšelé nemohli přijít na to proč. Jednou pozdě večer šel primátor domů. Na náměstí se najednou proti němu valí hořící sud a dutým hlasem naříká: „Chmele více, sladu více!“ Hamižný sládek dostal vyhazov a v Novém Městě bylo pivo zase dobré a lahodné. Ohnivý sud strašil také u Havlíčkova Brodu. O jedné dávné teplé letní noci vystrašil hospodáře na pěšině mezi Lípou a Petrkovem přízrak – ohnivý sud! Plameny z něj šlehaly a jiskry odletovaly do okolí. Hospodář s křikem utíkal domů, ale sud pořád za ním. Strachy a během polomrtvý muž se otočil až u prvních stavení v Petrkově. Sud se pak pomalu začal koulet zpět, směrem k Lípě. Říká se ale, že ohnivý sud straší po nocích pocestné i dnes.
foto © Petra Kohoutová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
