První dochovaná písemná zmínka o Zruči pochází z roku 1328, ale osídlení krajiny je mnohem starší. Možná už templářští rytíři vybudovali na skále nad řekou Sázavou hrad střežící důležitou obchodní stezku. Původní dřevěnou tvrz časem nahradila kamenná stavba, kterou její majitelé postupně dobudovávali a opevňovali.
Prakticky nedobytnou pevností se hrad stal během téměř 200leté vlády silného rodu Kolowratů ve 14. a 15. století. Za vlády rodu Kaleniců pak zaznamenala Zruč nebývalého rozkvětu a v roce 1561 byla povýšena na město. Dominanta města se časem měnila z hradu na zámek, zásadní změny stavby však proběhly až za vlastnictví rodiny železničního stavitele Jana Schebka. Jeho syn Adolf začal v roce 1891 podle návrhů architekta Jan Vejrycha s rozsáhlou rekonstrukcí v novogotickém stylu. V roce 1948 byl zámek rodině Schebků zkonfi skován a po roce 1989 vrácen potomkům posledního majitele. V roce 2003 byla mezi majiteli a městem uzavřena dohoda a zámek je od té doby ve vlastnictví města. V letech 2006–2010 byl zámek za pomoci evropských fondů nákladně zrekonstruován a zpřístupněn veřejnosti.
Návštěvníci zámku si dnes mohou vybrat ze dvou prohlídkových okruhů, vystoupit na zámeckou věž nebo si prohlédnout pečlivě zrenovované interiéry. Zámek je otevřen každý den od 10 do 17 hod. od konce dubna (20. 4.) do září (28. 9.) a na své si přijdou i děti. Děvčata budou nadšená ze stálé expozice Království panenek a medvídků a kluci si mohou v hradním příkopu na rytířské stezce Miloty Kolowrata vyzkoušet, zda by byli platnými členy jeho družiny. Zájemci mohou navštívit i regionální muzeum mapující rozvoj ševcovského řemesla ve Zruči pod názvem „Od verpánku k Baťovi“. Malým návštěvníkům je ve Zruči k dispozici denně otevřené dětské hřiště s kuličkovou dráhou a dopravním hřištěm s možností zapůjčení šlapacích autíček.
www.zdarns.cz
Kterak si páni pozvali na zámek faráře Jiříka
Psal se věk šestnáctý, když na zručském zámku sídlili páni a bratři Zdeněk a Léva z rodu pánů ze Zruče. Byli známí širému kraji životem nehodným šlechtice, spíše zbojníka či loupežníka. Tropili nejroztodivnější výtržnosti a jsouce lstivé mysli, klamali chudé poddané i bohaté panstvo, častokrát někoho zranili a neštítili se ani takových činů jako ubližovat bezbranným ženám a olupovat je. Jednou, bylo to v čase před Velikonoci, každý chtěl tyto svátky oslavit, jak se sluší a patří. I po zámku pobíhaly služebné a smýčily každý kout, kuchařky leštily hrnce i pánve a z kuchyně to vonělo nejrůznějšími lahůdkami. A právě o svátcích jara se Léva se Zdeňkem rozhodli pozvat na zámek faráře Jiříka. Lákali ho na výborné koláčky. Když farář dlouho odmítal jejich pozvání, začali mu vyhrožovat, aby ho strach donutil přijít. Tak tedy Jiřík odpoledne o Velikonocích na návštěvu přišel a ptal se pánů, proč si ho zavolali. Ti ho ale jen posadili za stůl a nalévali vínem tak dlouho, až faráře opili. Proč to udělali, ví jen Bůh. Snad oloupit ho chtěli, možná vyzvědět něco tajného. Říká se ale, že duše hříšné obou pánů za trest odnesl do pekla čert a bedlivě si je střeží dodnes.
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
