(670 let)
Hlavní roli v získání římské koruny pro Karla sehrál jeho prastrýc Balduin Lucemburský. Nejprve ale musel složit závažné, leč formální sliby papeži a vydat záruky a privilegia svému prastrýci. Poté se papež obrátil na říšské kurfiřty a vyzval je k volbě nového římského krále.
Volba se uskutečnila v úterý 11. července 1346 poblíž městečka Rhens na břehu Rýna. Karel byl zvolen hlasy pěti kurfi řtů, arcibiskupa Balduina Lucemburského, mohučského arcibiskupa Gerlacha, kolínského arcibiskupa Walrama, českého krále Jana Lucemburského a saského vévody Rudolfa. Po napadení Francie anglickým králem Eduardem III. Jan a Karel spjatí s francouzským dvorem svého spojence vyslyšeli. V sobotu 26. 8. 1346 došlo k rozhodující bitvě u Kresčaku, kde bylo francouzské vojsko poraženo. Smrt zde nalezl i Jan Lucemburský a Karel se stal dvojnásobným králem. Počátky jeho vlády nebyly snadné. Měl sice podporu hlavních říšských kurfi řtů, avšak bohatá říšská města zachovávala přízeň císaři. Přesto se Karel nechal na římskoněmeckého krále korunovat 26. 11. 1346 v Bonnu kolínským arcibiskupem Walramem, protože tradiční korunovace v Cáchách nebyla možná pro loajalitu města císaři. Karel pak jmenoval svého prastrýce Balduina říšským vikářem a svěřil mu správu Lucemburska. Zpáteční cesta z korunovace do Čech byla pro krále riskantní, protože cestoval nepřátelským územím v převleku za panoše. Do Čech dorazil v lednu 1347.
-mf-
foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
