(75 let)
V hlavní terezínské pevnosti zřídili nacisté koncem listopadu 1941 koncentrační tábor pro Židy, Ghetto Theresienstadt, a již 4. prosince sem dorazil první transport Židů. Následovaly další transporty, nejen z území Protektorátu Čechy a Morava, ale i z jiných evropských zemí. Do konce války prošlo ghettem 140 000 lidí, z nichž asi 33 tisíc v Terezíně zahynulo a 87 tisíc bylo transportováno do vyhlazovacích táborů na východě.
Proč si datum 4. 12. 1941 stále připomínat? To abychom měli na paměti, kam až může zajít rozdělování společnosti na lidi první a druhé kategorie. V minulém století jsme toho byli i v českých zemích svědky několikrát. Důvody byly různé: etnické, rasové, třídní i politické. Když k nim politici přidali populismus a hlásání kolektivní viny, většinové mínění veřejnosti se koncentrovalo do jednoduchých hesel. Tak byli ocejchováni Cikáni („kradou nám slepice“), Židé („zabili nám Ježíše“), sudetští i jiní Němci („kolaborovali s nacisty, zradili nás“), lidé se špatným, tedy ne-dělnickým původem („vykořisťovali nás“), nebo disidenti („rozvracejí nám republiku“). Občané první kategorie jsou ti, kteří režimu přitakávají, ale co si počít s těmi druhými? Umírnění navrhují převýchovu a integraci, tedy začlenění do většinového davu, převládajícího názoru a zvyklostí. Radikálové prosazují izolaci, například vystěhování do holobytů, na okraje měst, do ghett, na neobydlené ostrovy. Extrémisté vidí řešení v likvidaci. V meziválečném Německu se veřejné mínění, zpracovávané nacionálněsocialistickou propagandou a později i legislativou, antisemitsky radikalizovalo právě v těchto třech stupních. A dnes, v evropské migrační krizi, jako by se leccos z oné nesnášenlivosti zase vynořovalo na povrch. I proto je terezínské memento stále aktuální.
Aleš Krejčí
foto © redakce
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
