Obecně vzato se jedná o plynné skupenství látky, kterou je v technické praxi nejčastěji voda. Pára může vznikat několikerým způsobem – odpařováním, vypařováním, varem či hořením. Potud je to snadné, ale co když páru proženeme z kotle přes regulátor do šoupátkové komory a odtud do válce, kde svým tlakem způsobuje pohyb pístu? To už je parní stroj, úžasné síly zdroj.
V březnu si připomínáme událost starou 165 let, kdy 4. března 1836 udělila vídeňská vláda vídeňskému bankovnímu domu Rothschildových koncesi na stavbu první parní železnice z Vídně na Halič. Autorem projektu byl Franz Xaver a hlavním mecenášem již zmíněný bankovní dům Salomona Mayera Rothschilda. Výstavba postupovala rychle. Už 7. 7. 1839 přijel první vlak do Brna, 1. 9. do Přerova, 17. 10. 1841 do Olomouce, 15. 8. 1842 byl v Lipníku nad Bečvou a do Bohumína dorazil 1. 5. 1847. Z Bohumína byla vybudována spojovací trať do pruského Annabergu, čímž vzniklo první železniční spojení Vídeň – Berlín (1. 9. 1848). K napojení Krakova bylo využito Krakovsko-hornoslezské dráhy výstavbou tratě z Bohumína do Osvětimi a 1. března 1856 byl zahájen provoz na celé hlavní trati Vídeň – Krakov.
Když už jsme u parní železnice, připomeňme si některé další parní stroje. Například stabilní parní stroj, který býval nejčastěji situován na jednom místě, odkud se jeho mechanická práce rozváděla transmisemi.
Dalším neméně významným strojem byla parní lokomotiva, vynalezená Jamesem Wattem. První vůz pohybující se silou páry však sestrojil Francouz Cugnot (1769) a první parní lokomotivu Richard Trevithick (1804).
Mobilní komplet parního kotle a parního stroje se jmenoval lokomobila a byl jakýmsi předchůdcem dnešních traktorů. Využíval se jako tahač, pohon mlátiček nebo k výrobě elektřiny, ale také k orání pomocí dvou protilehlých lokomobil spojených lanem, na kterém se pohyboval pluh. Věřte nebo ne, orba lokomobilou byla mnohem kvalitnější než pozdějšími traktory.
Samostatnou kapitolou je parník, loď poháněná parním strojem, později parní turbínou. Nejznámějším byl parník kolesový, který jsme od 19. století mohli vidět také na Vltavě a Labi.
Speciální parní stroj představoval parní válec, sloužící k válcování silnic. Měl ležatý parní kotel, dvě poháněná široká zadní kola a vepředu široký válec. Na vrchu kotle byl setrvačník, převody a vzadu plošina pro řidiče a zásobník na vodu i uhlí.
Silničním dopravním prostředkem na páru byl parní automobil, který jako první sestrojil stejný Francouz Cugnot v 18. století. Jeho funkční prototyp vyjel poprvé 23. října 1769, a když s ním Cugnot o dva roky později narazil do zdi, byla to první známá automobilová nehoda. V Praze předvedl parní auto Josef Božek (1815–1817), ale poté, co mu byla ukradena pokladna z předváděcí akce, auto rozbil a pokusů zanechal.
Technickou lahůdkou byla parostrojní elektrárna, zařízení složené z pístového parního stroje poháněného elektrickým generátorem. Odzvoněno jí bylo s rozvojem parních a spalovacích turbín.
Nakonec jsem si nechal parní stříkačku, zařízení čerpající vodu dopravovanou k požáru. Parní stříkačky používané v 19. století se přemísťovaly pomocí tažných zvířat, od počátku 20. století nahrazených spalovacími motory.
Tolik o parních strojích, jež mají dodnes své skalní příznivce. Ti nelitují času ani peněz na zprovoznění každého, který se jim podaří získat do svého vlastnictví. Proč ne? Kdo si hraje, nezlobí a kluci si hrají s parními stroji od dob jejich vzniku a hrát si budou dál.
Josef Grof
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
