Počátkem roku 1621, tedy přesně před 390 lety, se evangeličtí Valaši ze Vsetínska, Brumovska a Vizovicka rozhodli nerespektovat pobělohorskou rekatolizaci. Není divu, když jim sám Rudolf II. slíbil svým majestátem z roku 1609 svobodu víry.
Netrvalo dlouho a tisíce Valachů, vedených svými fojty, ovládly města Zlín, Valašské Meziříčí i Vizovice, odkud se pak vydávaly na ozbrojené přepady císařských oddílů. Ale už v létě téhož roku se Valaši přidali k vojsku Jana Jiřího Krnovského a společně pak obsadili průsmyky mezi Těšínskem, Moravou i Slovenskem a na podzim plenili biskupské statky Hranice nebo Kelč. Vévoda krnovský a vrchní velitel armády slezských stavů byl druhorozeným synem braniborského markraběte Jáchyma Fridricha a Kateřiny Hohenzollernové. Patřil mu Krnov, Bytom a Bohumín. Když v roce 1618 propukly bouře stavů proti císaři, osvědčil se jako vůdce slezských sborů, jako někdejší komisař vyhnaného českého krále Fridricha Falckého (1619
–1621) stanul v čele velkého vojska, které ovládlo Horní Slezsko. Neustále hrozil Moravě i Čechám, ale nakonec odtáhl do Uher a přidal se ke Gabrielu Betlenovi (knížeti sedmihradskému), se kterým společně napadali Moravu. Po mikulovském míru vyhnal Albrecht z Valdštejna (nejvyšší velitel habsburských vojsk) Krnovského i jeho posádky ze Slezska (1622). Krnovský zemřel v Levoči 12. března 1624 jako bezzemek, krnovské vévodství věnoval císař Ferdinand II. jako dědičné léno opavskému vévodovi Karlu z Lichtenštejna.
Tím však odpor vzbouřených Valachů neskončil. Dokladem toho je, že 9. ledna 1641 Habsburkové vydali patent, který měl zabránit rostoucímu zbojnictví na Valašsku. Přestože sliboval prominutí trestu i nemalé bohatství každému zbojníkovi, který zabije svého druha zbojníka, očekávaný výsledek se nedostavil. Dva z nejznámějších vůdců zbojníků, Ondruška a Adamčík, nebyli nikdy dopadeni. Povstání Valachů (1621–1644), propukající selské bouře, válečné útrapy, hladomor a morové epidemie decimovaly zemi i obyvatelstvo. Možná to nevíte, ale počet obyvatel v Čechách roku 1644 klesl oproti roku 1620 o dvě třetiny, a na Moravě dokonce o tři čtvrtiny. Nebýt Bílé hory a všeho, co následovalo, mohlo nás dnes být okolo 60 milionů. Možná by nebyl Mnichov ani pakty s velmocemi, které nás nakonec stejně zradily.
Alois Rula
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
