Historie je protkána bezpočtem vpádů k nám a naopak, našimi výpady. Nejinak tomu bylo před 1 035 lety, roku 976, kdy nás naše nejtradičnější spory svedly s vévodstvím bavorským.
Bavorsku té doby vládla vedlejší větev saské dynastie Liudolfingů v čele s Jindřichem I. Ptáčníkem. Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho vnuk Jindřich Svárlivý. Jak už přízvisko napovídá, byl to člověk svárlivý, odbojný a nevyzpytatelný. Dokonce se pustil do sporů s Otou II. (955–983), králem (961) a císařem (967) Svaté říše římské. Ota dokonce Jindřicha zajal a uvěznil, ale podařilo se mu uprchnout. Poté byl obklíčen v Řezně, ale opět uprchl, tentokrát do Čech, k Boleslavovi II. Pobožnému (asi 932 – 7. února 999), českému knížeti z rodu Přemyslovců.
Dobrý důvod pro Otu vpadnout do Čech. Následovala bitva u Plzně (Plzence), kde byla část Otovy armády poražena a odtáhla zpět. Boleslav nelenil a jako správný křesťan odpověděl vpádem do říše – měl přece také dobrý důvod. K urovnání sporů mělo dojít na synodě (koncilu) v Mohuči 28. dubna 976 u mohučského arcibiskupa Willigise. Vedle biskupa pražského Dětmara, biskupa špýrského a wormského se tu objevil také biskup moravský. Jeho jméno však není známo. Jen Kosmas se zmiňuje, že: „... byl na Moravě před časy Šebířovými jakýsi biskup, zvaný tuším Vracen.“ Ale tuším je v historii příliš tenký led.
Alois Rula
foto © Wikipedie
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
