Je uctívána, je zbožňována, někteří do ní dokonce vkládají naděje na své spasení. Proč se však vlastně princezna rozhodla stát řeholnicí? A čím si zasloužila svatořečení?
Život princezen ve 13. století nebyl žádný med. Většinou byly už v útlém věku dány na výchovu do kláštera a už tehdy se stávaly objektem politických manipulací svých otců. Dále je čekalo manželství, v němž citová stránka byla zcela zanedbatelnou záležitostí. Naopak významnou příležitost pro uplatnění ženám poskytovala církev v oblasti charitativní. Anežka se narodila kolem roku 1211. Během jejího života byli módní františkáni, kteří nezůstávali zavření za zdmi kláštera, ale chodili mezi lidi. Také zřizovali špitály, kde nemocní nacházeli poslední útěchu a víru před smrtí a kterých bylo v souvislosti se vznikem měst zapotřebí čím dál více. Františkáni se dobrovolně rozhodli žít podle vzoru apoštolů – v chudobě a pomoci potřebným, avšak autorita církve jim vnutila přísná řeholní pravidla, s nimiž nebyl spokojený ani sám sv. František a sv. Klára, zakladatelka ženské větve františkánů.
Anežka celý život bojovala za původní františkánské ideály (např. besedy sester s bratry) a snažila se dohodnout s papeži, aby se františkáni mohli vrátit k původnímu dobrovolnému soužití a aby byla zrušena tvrdá pravidla řehole vnucená církví. To se jí také (ve spolupráci s sv. Klárou) podařilo, i když trochu jinak, než si představovala: pražští františkáni získali svolení užívat označení hvězdy, čímž byl dán základ pro vznik nového mužského řádu s původními ideály františkánů – křižovníků s červenou hvězdou. Před smrtí sv. Kláry papež dokonce povolil i samotným františkánům návrat k původním způsobům soužití. Na svatořečení si však Anežka musela počkat dlouhá staletí, její ostatky se totiž ztratily během doby husitství a dosud nebyly nalezeny. Anežku svatořečil Jan Pavel II. 12. listopadu 1989, za pár dní od tohoto data proběhla sametová revoluce. Ať už byl záměr svatořečení jakýkoliv, jistě pro revoluci působilo jako katalyzátor. Stalo se symbolem svobody – to, co bylo režimem zakázáno (církev a víra), bylo povoleno.
Anežka však byla uctívána již během svého života a po celá další staletí. Nebála se jít vlastní cestou navzdory tlaku rodiny a společnosti – v tom bychom se od ní mohli učit. Byla a je uctívána i pro svou obětavost, což je vlastnost pro druhé lidi velice příjemná. Méně příjemné to může být pro člověka, který se obětuje. Pro národ je přínosné mít patrona jako průvodce, který chrání na cestách, ale nesmíme zapomínat na to, že to, co bychom pro sebe měli udělat sami, za nás svatá Anežka neudělá.
Michaela Babková
foto © Wikipedie
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
