V Čechách působili slovanští kněží, šířící křesťanství liturgií vytvořenou Konstantinem a Metodějem, která měla tradici již od roku 863. Po rozdělení církve v celé Evropě na Východ a Západ roku 1054 se však Vatikán čím dál více snažil prosazovat šíření křesťanství v latině a lokální liturgie včetně staroslověnské byly zakázány.
V roce 1056 proto kníže Spytihněv II. vyhnal mnichy ze Sázavy a dosadil na jejich místo latinské benediktiny z Břevnova: „A tak opat Vít, vzav s sebou své bratří, (…) odebral se pryč do země Hunů.“ Spytihněv toužil po královské koruně z rukou papeže, je tedy zřejmé, že se horlivě snažil naplňovat požadavky církve ve smyslu sjednocení národních liturgií.
Ve Visegradu se sázavští mniši dostali do bližšího kontaktu s byzantským křesťanstvím a také se zde setkali s knížetem Vratislavem II. Po svém nástupu k moci Vratislav sázavské mnichy povolal roku 1061 zpět. Roku 1079 požádal Vratislav papeže Řehoře VII. o povolení staroslověnského jazyka v celé diecézi. Papežova odpověď z 2. ledna 1080 však byla zamítavá.
V Čechách v 90. letech 11. století dále rostlo napětí mezi novým biskupem Kosmou a staroslověnským opatem Božetěchem. Na knížecí stolec nově nastoupil Břetislav II., který si v církevní otázce přál sjednocení. V Kosmovi čteme, jak se vypořádal se zbytky předkřesťanských obyčejů a vyhnal ze země „hadače a kouzelníky“. Již roku 1096 museli slovanští mniši Sázavu opustit. Možná odešli do Uher, někteří snad do Ostrova u Davle. Prvním latinským opatem se stal břevnovský Děthard.
Michaela Babková
foto © Wikipedie
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
