(95 let)
Dovedete si představit, že by si nějaký dnešní kluk tři dny před svými 18. narozeninami (*26. února 1922) sbalil svých pět švestek a odešel bojovat do zahraničí za svoji okupovanou vlast? Pro Jana Vavrdu to byla jasná volba.
Cesta ven ale nebyla jednoduchá. Při prvním pokusu byl zadržen na Slovensku, při druhém v Maďarsku, ale napotřetí se už dostal do Jugoslávie a dál s pomocí nových dokladů přes Řecko, Turecko a Sýrii doputoval 16. května do Francie. Bohužel Francie v červenci padla, a tak jeho působení u 1. pěšího pluku mělo krátkého trvání. Po evakuaci do Anglie absolvoval poddůstojnickou školu, prodělal parašutistický výcvik a byl vybrán do skupiny pro zvláštní účely. Během roku 1943 absolvoval další speciální výcvik a jako člen skupiny Spelter se 5. května 1944 snesl na padáku do Protektorátu u Kramolína. Ve složité situaci na hraně života a smrti mezi udavači a gestapem se Vavrdovi a jeho kolegům podařilo zkoordinovat 12 místních odbojových skupin. Zorganizovat a přijmout dva shozy materiálu a komunikačně s Londýnem zařídit další shoz devíti tun materiálu. Po válce byl vyznamenán Za chrabrost před nepřítelem nebo Československým válečným křížem. Zůstal ve službách armády ve velitelských funkcích u výsadkových jednotek. V říjnu 1949 byl povýšen na kapitána, ale již v červnu 1950 byl degradován na vojína a z armády vyhozen. V roce 1968 byl rehabilitován a vrátil se do armády jako velitel vojenské zotavovny na Bítově. Zemřel v roce 1995 ve Znojmě.
-pata-
foto: © www.dnyceskehistorie.cz
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
