Německý spisovatel Karl Friedrich May (25. 2. 1842 – 30. 3. 1912) proslul svými romantickými příběhy zasazenými do prostředí prérií Severní a pustin Střední Ameriky, do pamp či And Ameriky Jižní, Orientu i Číny. Navzdory času, který odvál oblibu jeho filmů z 60. let minulého století, ještě dnes žijí ti, co jeho dílo nejen viděli na plátnech kin, ale především četli.

Karel jako páté dítě v chudé tkalcovské rodině vyrůstal v Ernstthalu v Krušných horách. Byl nadaným žákem, ve čtrnácti letech nastoupil do učitelského semináře ve Waldenburgu a v roce 1861 jej úspěšně dokončil. Nastoupil jako pomocný učitel v Glauchau, poté působil v Altchemnitzu. Když však byl falešně obviněn a odsouzen k šesti týdnům vězení v Saské Kamenici (Chemnitzu) a bylo mu zakázáno vykonávat učitelské povolání, svět se mu zhroutil. Přišly další prohřešky a další trest na čtyři roky nucených prací ve Cvikově. Propuštěn byl pro dobré chování, ale další přestupky, například krádež biliárových koulí, utěrky, cigaretové špičky nebo odvedení koně z ohrady, mu vynesly ještě čtyři roky v káznici Waldheim. Zde ale začal sepisovat své příběhy, které posílal pod pseudonymy do různých časopisů. Jeho talent neušel pozornosti nakladatele Münchmeyera. Karel se přestěhoval do Drážďan, kde vycházely příběhy Old Firehanda a světlo světa spatřil i bájný Apač Vinnetou. Po neshodách s Münchmeyerem (1876) odešel, vydával povídky z Podkrušnohoří a o rok později nastoupil jako redaktor v týdeníku Frohe Stunden. Oženil se s Emmou Linou Pollmerovou a vydával romány z Orientu a Karou ben Nemsím, orientálním blížencem Old Shatterhanda. Sám se natolik vžil do svých postav, že své foto v kostýmech obou zmíněných vydával na plakátech v tisícových nákladech. Po roce 1890 začaly jeho romány na pokračování vycházet knižně. Na svou první skutečnou cestu do Orientu se ovšem vydal až roku 1899, do Ameriky dokonce až v roce 1908. Okusil tu ale hořkou pilulku konfrontace s realitou. Po smrti Münchmeyera a vydání kolportážních románů Adalbertem Fischerem na veřejnost prosákla jeho kriminální minulost. Soud s odpůrci mu zabral zbytek života, kdy se stačil rozvést a znovu oženit s Klárou Plöhnovou. V roce 1911 soud vyhrál, ale 30. března 1912 v důsledku vyčerpání a pomalé otravy těžkými kovy umírá.

Karel se často vydával hledat do Čech útočiště před německou justicí a byrokracií. Pobýval ve Valkeřicích (1869–1870), odkud byl vykázán pro potulku, protože se policejně nepřihlásil. Roku 1897 přespal dvě noci v Sokolově (pamětní deska), ale zase byl vykázán. V letech 1897–1898 pobýval v Brné nad Labem, kde napsal román Vánoce (pamětní síň v restauraci Srdíčko). Jeho pamětní deska je i na domě v Jáchymově, kde bydlel v roce 1911.

Český nejmenovaný časopis napsal o Karlu Mayovi, že byl notorickým zlodějem a pohádkářem Divokého západu. Tenhle pohádkář je ale stále nejoblíbenějším německým autorem. Jeho knih se vydalo více než 200 milionů výtisků, a to nemluvím o filmech či seriálech natočených na motivy jeho knih.

-lgs-