Česká televize nedávno odvysílalanový dokumentární cyklus Modrá krev. V osmi dílech se představilo osm českých šlechtických rodů. Jejich příslušníci před kamerou nejen vzpomínali, ale dozvěděli jsme se také, jak v současnosti žijí a co dělají. Historie jejich rodů je významnou součástí dějin naší země a jejich majetky patří do pokladnice českého kulturního dědictví. Zasvěceným průvodcem pořadu bylhrabě František Kinský. Na natáčení tohoto nevšedního projektu pro magazín KAM po Česku zavzpomínala jeho autorkaa režisérkaAlena Činčerová.
Jste autorkou a režisérkou ojedinělého cyklu Modrá krev. Proč jste si zvolila právě téma české šlechty?
Ten nápad se zrodil již před mnoha lety. František Kinský je můj dlouholetý přítel. Vždycky mě fascinovalo jeho vyprávění o předcích, o české šlechtě a jejích osudech, které ve 20.století byly vesměs dosti dramatické. A protože jsem režisérka a scenáristka dokumentů, nechtěla jsem si nechat ty příběhy jen pro sebe. Zajímala jsem se o to, kolik příkoří museli naši aristokraté, kteří zůstali v zemi, snášet během totality. A nechápala, proč se o tom stále téměř mlčí. Měla jsem pocit dluhu, který je třeba vyrovnat. Říkají to i slova úvodního komentáře, kterým každý díl začíná: “ V mnoha zemích světa patří aristokraté mezi celebrity. Téměř každý jejich pohyb neunikne pozornosti tisku. A nejen bulvárního. U nás je ale moc neznáme. Je to hořký důsledek časů totality, kdy českým aristokratům byly vyvlastněny jejich rodinné statky, mnozí emigrovali a ti, co zůstali, skončili mnohdy ve vězení, nebo přežívali v potupných životních podmínkách. Je na čase tento dluh splatit…"
Byli vámi oslovení představitelé naší aristokracie vždy ochotní ke spolupráci nebo jste se setkala i s odmítnutím?
Většinou byli mimořádně ochotní a laskaví. Ale byli jsme i odmítnuti, naštěstí jen vzácně. Mnozí z oslovených si pečlivě střeží své soukromí a přestože František Kinský byl pro ně jakýmsi garantem serióznosti a nebulvárnosti, některé osoby jsme natočit nedokázali. Kuriozitou je, že v jednom případě dotyčný nakonec souhlasil s natáčením, avšak půl roku po té, co bylo vše hotovo. Takže se už nedalo nic dělat.
Jací jsou příslušníci aristokracie u nás?
Moudří a vzdělaní, s obrovským přehledem, galantní,šarmantní, zábavní, ochotní. Aspoň tak jsem je poznala já.
Jak prožívají současní potomci těchto významných českých rodů určitou formu zodpovědnosti vůči svému původu, svým předkům?
Velice intenzivně. Řekla bych, že daleko intenzivněji, než takzvaní “normální smrtelníci”. Jejich rodokmeny zasahují mnoho staletí, dědictvím předků nejsou jen vzácné objekty, které dnes spravují, je to také jméno, které nosí. A jsou na ně právem hrdí a snaží se, aby i jejich potomci mohli být hrdí stejně. Vzpomínám, jak i mně můj nearistokratický tatínek vždycky říkával: “Pamatuj si, že jméno máš jen jedno. Jak jeho zvuk jednou pokazíš, už se to nedá spravit ...” Ó, kéž by to platilo pro všechny členy naší společnosti.
Co vám osobně přineslo setkání s naší Modrou krví?
Desítky nádherných setkání s úžasnými lidmi. Několik let krásné práce. A v mé hlavě se usadily tisícovky nových poznatků.
Jak vnímá česká šlechta naše novodobé dějiny po roce 1989?
To je dost široká otázka. Uběhlo už více než čtvrt století. Pád komunismu přivítali všichni jistě s nadšením. A potom dál..., ne všechno je dnes růžové.
Co na vás osobně během natáčení nejvíce zapůsobilo?
Asi pokora, se kterou aristokraté nesli své mnohdy trpké osudy. To že nezahořkli.
Já vám chci za všechny diváky, kteří sledovali Modrou krev, ještě jednou poděkovat za unikátní a ojedinělý projekt, který v České televizi opravdu moc chyběl.
Marcela Kohoutová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
