Jeden z našich nejvýznamnějších malířů Emil Filla se narodil v Chropyni 4. dubna 1882. Přední osobnost meziválečné avantgardy dnes patří mezi naše nejoceňovanější umělce. Jen zázrakem ale unikl smrti v nacistických koncentračních táborech za druhé světové války.
Po studiích na brněnské obchodní škole sbíral zkušenosti studiem ve Vídni a poté zamířil na Akademii výtvarných umění v Praze (1903). Školu však po třech letech opustil kvůli konvenční náplni výuky a rozhodl se hledat vlastní uměleckou cestu. V rané expresionistické tvorbě byl ovlivněn malířem Edvardem Munchem, tvorbou Vincenta van Gogha a Pierra Bonnarda. V letech 1907–1914 pobýval ve Francii, kde měl možnost setkat se s velkými osobnostmi výtvarného života. Od roku 1910 se v jeho díle začínají objevovat prvky kubismu ovlivněné Pablem Picassem a Georgesem Braquem. Před 1. světovou válkou byl nucen uprchnout do Holandska, kde se kromě vlastní tvorby zapojil do práce v českém odboji. V letech 1919–1920 pomáhal založit československé velvyslanectví v Haagu, které poté i vedl. Po návratu do Čech působil krátce na ministerstvu zahraničí. Přicházející hrozba nacismu se odrážela i v jeho díle. Proto také byl v prvních dnech okupace s dalšími osobnostmi (mj. Josefem Čapkem) zatčen, vězněn a deportován nejprve do koncentračního tábora Dachau a odtud do Buchenwaldu. Přes podlomené zdraví přežil a po návratu dál intenzivně maloval a učil na nově založené Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Umírá na sedmý infarkt 7. října 1953 v Praze.
Alice Braborcová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
