(145 let)
Emil Dominik Josef Hácha se narodil 12. 7. 1872 v Trhových Svinech v rodině berního úředníka. Absolvoval českobudějovické gymnázium a v roce 1895 promoval na Univerzitě Karlově v Praze. Poté pracoval v pražském Českém místodržitelství a následně jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni.
V roce 1925 jej prezident Masaryk jmenoval prezidentem Nejvyššího správního soudu, byl člen legislativní rady vlády ČSR, České akademie, České učené společnosti i haagského Stálého rozhodčího soudu. Po abdikaci Edvarda Beneše a přijetí zákona o autonomii Slovenska i Podkarpatské Rusi přijal 30. 11. 1938 funkci prezidenta Česko-Slovenské republiky. Na Slovensku 10. 3. 1939 vyhlásil stanné právo, sesadil vládu Jozefa Tisa a moc předal armádě. V reakci na to byl 14. března 1939 povolán do Berlína a násilím i výhrůžkami přinucen přijmout Protektorát Čechy a Morava. Zpočátku se často bral za práva českého národa, protestoval u protektora Neuratha, odmítl slib věrnosti Hitlerovi a v listopadu 1939 požadoval propuštění zatčených studentů. Ale po zatčení Aloise Eliáše, atentátu na Heydricha a díky osobnímu nátlaku Franka i ministra Moravce je podlomeno jeho fyzické i duševní zdraví. V projevu 30. května 1942 odsoudí atentát i Benešovu londýnskou vládu a po vypálení Lidic a Ležáků přijme osobní Hitlerův dar – luxusní Mercedes. Pro nacisty se stává nezajímavý, pro odboj nedůvěryhodný a pro Beneše přisluhovač. Po osvobození je Hácha 13. 5. 1945 zatčen, dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde 27. června 1945 umírá.
Josef Grof
foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
