(640 let)
Podle závěti císaře Karla IV. (1316–1378) dostal Václav IV. České království a českou korunu s právem vykonávat kurfiřtský hlas. Zároveň obdržel slezská knížectví, Dolní Lužici, Budyšínsko a několik samostatných států.
Prostřední syn Zikmund získal podle Karlovy závěti většinu území Markrabství braniborského, stejnou váhu hlasu jako Václav a titul arcikomorníka. Jan Zhořelecký získal zbytek Braniborského markrabství a Zhořeleckého vévodství v Dolní Lužici. Jako zhořelecký vévoda byl leníkem českého krále. Nástupnický řád říkal, že po Václavovi dědí trůn jeho syn, a pokud by jej neměl, zdědil by trůn Zikmund a jeho mužští potomci. V případě vymření lucemburského rodu po meči měly přijít na řady Karlovy dcery. Nikdo z dědiců nesměl zcizit jemu svěřený statek. Po narození Karlova syna Jindřicha (1377) císař vymezil rozdělení Lužice a Braniborska, a tak zdůraznil výsadní postavení Václava IV. vůči jeho bratřím.
-lgs-
foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
