(170 let)
„Doma bude, už se narajzoval dost…“ odvětila za velkého cestovatele jeho manželka. Scéna z filmu Jára Cimrman ležící, spící nám připomíná českého lékaře a cestovatele Emila Holuba (7. 10. 1847–21. 2. 1902). Svým přínosem překročil naše hranice, protože jeho vědecké práce jsou dodnes jedinečné. Nikdo nepopsal život afrických domorodců 2. poloviny 19. století tak podrobně jako Dr. Holub.

Rodák z Holic se narodil 7. října 1847 v rodině lékaře Františka Holuba. Emila, vlastním jménem Emilian Carl Johann Holub, v přírodovědeckém nadšení podporoval především otec. V dětství rád četl cestopisy Davida Livingstona, který ho v jeho životě také velmi ovlivnil. Přesto na přání otce upřednostnil studia lékařství před přírodními vědami a archeologií. Titul doktor medicíny získal na lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (1872). Do Afriky podnikl celkem dvě výpravy. Ovšem vyrazit na africký kontinent nebylo v té době vůbec jednoduché. Jeho cesty se neobešly bez mecenášů, kterými byli přítel Vojtěch Náprstek, ale také císař František Josef I., který snil o kolonizaci Jižní Afriky. První Holubova cesta začala 18. května 1872 a vedla do Kimberley, kde panovala diamantová horečka. Jako lékař se tu zprvu staral o nemocné v evropských rodinách a díky zdejší lékařské praxi se dostal také k domorodcům, od kterých se učil jazyk i jejich zvyky. Posléze si splnil klukovský sen, když došel k řece Zambezi a Viktoriiným vodopádům. Byl prvním ze sedmi bělochů, kteří řeku Zambezi překročili. Cesta ale trvala více než sedm let a během ní nashromáždil na 30 000 sbírkových předmětů. Po návratu zamířil do Vídně, kde své sbírky vystavoval. Zde také poznal svou budoucí ženu, Rosu Hofovou. Se svojí ženou poté podnikl dobrodružnou svatební cestu, potažmo svou druhou výpravu na africký kontinent. Ta začala 22. listopadu 1883 a uskutečnit ji mohl díky podpoře veřejnosti i císařského dvora. Hodlal jít z Kapského Města napříč kontinentem až do Káhiry. Na výpravě ho kromě manželky doprovázelo také šest mužů, protože cesta byla plná nesnází. Domorodci na výpravu často útočili a bránili jí v postupu, přesto se jim podařilo cestou nashromáždit opět velké množství přírodovědeckého a etnografi ckého materiálu. Po svém návratu pořádal Holub přednášky a výstavy, které přibližovaly život na africkém kontinentě. Jeho sbírky patřily k největším svého druhu. Rozsáhlou sbírku, která čítala okolo 13 000 předmětů, ale nebylo možné uceleně ukazovat. Proto ji po částech rozprodával, ale také daroval muzeím, vědeckým institucím či školám. Vydával několik knih, uspořádal dvě velké výstavy – 1891 ve Vídni a 1892 v Praze. Třetí výpravu do Konga, na přání Leopolda II. Belgického, už ale neuskutečnil. Tropické nemoci se natolik projevily na jeho zdravotním stavu, že už nebyl schopen ji podniknout. Zemřel 21. února 1902 ve Vídni, kde byl také pohřben. Český Livingstone, jak se Emilu Holubovi přezdívalo, je bezesporu jednou z  našich velkých osobností. Svou pracovitostí, pílí, odhodlaností ve spojení se vzdělaností dokázal velké věci. Ve svých očích ale nedosáhl všech svých cílů. Nepodařilo se mu zmapovat dosud neobjevené části Afriky nebo založit samostatné muzeum pro africké sbírky. Přesto jako nebojácný badatel, lékař, odborník v zoologii a botanice dokázal předčít mnohé své předchůdce.

Marie Kulinkovská
foto © Africké muzeum Dr. Emila Holuba

-red-, foto Jediný vybudovaný srub T-S 73 Polom © Wikimedia Commons