Martinický palác na Hradčanském náměstí v Praze
Na místě dnešního renesančního Martinického palá-ce v Kanovnické ulici na Hradčanech stávaly ve druhé polovině 14. století čtyři gotické budovy. V roce 1541 postihl Hradčany a Malou Stranu velký požár, který gotické domy zcela zničil. O několik let později od-koupil pozemek Ondřej Teyffle z Zeilberku a vystavěl své sídlo, v roce 1583 palác prodal zemskému sudímu Jiřímu Bořitovi z Martinic na Smečně. Sledovatelný rodokmen Martiniců začíná Markvartem z Martinic, který získal v letech 1416–1418 panství Smečno. V blízkosti Hradu chtěly mít tehdy svá reprezentativní sídla mnohé šlechtické rody. Palác byl v majetku rodu Martiniců až do roku 1788, kdy rod vymřel po meči. Pohřební kaple rodu je ve svatovítské katedrále – kaple sv. Ondřeje. V roce 1799 přešel palác do vlastnictví Josefy Weitenweberové, která zde zřídila 26 nájemních bytů.
Martinický palác je pozoruhodný nejen svou rozsáhlou sgrafitovou výzdobou, ale i velkým počtem zachovaných trámových stropu.V roce 1967–1973 byl palác rekonstruován. Poté byl sídlem Útvaru hlavního architekta hlavního města Prahy, který řídil územní plánování a k tomuto účelu Martinický palác sloužil až do roku 1994, kdy proběhla restituce.
Krásné prostory paláce patřící firmě Martinický palác, a.s. je možno v současnosti využít k pořádání svateb, společenských akcí, koncertů, konferencí, výstav i přednášek.
Nad portál paláce byla umístěna deska z červeného mramoru s erbem hrabat z Martinic. Celou plochu čtvercové desky zaujímá pozdně renesanční kartuše, v níž je korunovaný štít s půlkulatou patou (zv. „španělský“). Ve štítě fasetovaná osmihrotá hvězda mezi dvěma lekny, rostoucími ze společného kořenového trsu. Na štítě je listová koruna. Erb není polychromován. Heraldickým termínem „lekna“ (j. č. „lekno“) je pojmenována dvojice leknínových listů na dlouhých stoncích, vyrůstajících z kořenů. Stříbrná lekna v červeném štítě byla původním erbem Martiniců, sdíleným s dalšími rody – např. z Kounic, z Talmberka, z Kácova apod. Erb na Martinickém paláci patří Jaroslavovi II. Bořitovi z Martinic (1582–1649), defenestrovanému v roce 1618 z okna místodržitel-ské kanceláře na Pražském hra-dě společně s Vilémem Slavatou a písařem Fabriciem. Jaroslav Bořita byl za svou loajalitu císařem odměněn povýšením do říšského hraběcího stavu dne 10. 4. 1621. Při této příležitosti obdržel polepšený erb. Do štítu byla přidána zlatá šternberská osmihrotá hvězda, která se vztahovala k jeho první manželce Marii Eusebii ze Šternberka. Dosud používaný klenot dvou červených rozevřených křídel se stříbrným leknem na každém z nich, byl doplněn korunovaným červeným štítkem se stříbrným břevnem domu habsburského. V každém poli bylo jedno zlaté písmeno F – M – R (iniciály Ferdinanda II., Matyáše a Rudolfa II., císařů a českých králů z rodu habsburského). Povýšení do říšského hra-běcího stavu a nová podoba rodového erbu byla dne 6. 1. 1622 potvrzena i pro České království. Erb v uvedené podobě pak pou-žívali všichni potomci Jaroslava II. Bořity z Martinic až do vymření rodu v roce 1788.
Stanislav Kasík a Martin Slaboch, foto Jan Oulík
Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, z. s.Fantova 1784/28, 155 00 Praha 13-Stodůlkywww.facebook.com/CZgenealogiewww.genealogie.cz
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
