Klášter Emauzy, založený 21. 11. 1347 králem a císařem Karlem IV., byl součástí urbanistického plánu výstavby Nového Města pražského. Stal se střediskem vzdělanosti, umění a slovanského písemnictví.
Benediktinský klášter byl zbudován na skalnatém pahorku u bývalého farního kostela sv. Kosmy a Damiána. Je koncipován jako součást systému církevních staveb, které v půdorysu města tvoří kříž. Areál zahrnuje konventní chrám, jižně přiléhající kvadraturu s rajským dvorem, na západ od ní komplex novějších budov z 1. poloviny 19. a 30. let 20. století. V ambitech se dochovaly zbytky cenných gotických nástěnných maleb, kostel Panny Marie je vymalován v beuronském uměleckém stylu. V letech 1347–1350 se klášter nazýval sv. Jeronýma, Panny Marie a slovanských patronů. Později převládl název Na Slovanech pro slovanské patrony i řeholníky, kteří zde působili. Jméno Emauzy se odvozuje z církevního svátku při vysvěcení kostela v roce 1372, kdy se předčítala část evangelia o zjevení Ježíše Krista učedníkům cestou do Emauz. Klášter utrpěl vážné škody při spojeneckém náletu v únoru 1945, rekonstrukce byla provedena v letech 1953–1954 podle projektu architekta Františka Marii Černého. V klášteře vznikla hlaholská část tzv. Remešského evangeliáře, který se zřejmě ztratil z Prahy v době husitských válek.
Alice Braborcová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
