Loajalita k Habsburkům a katolické víře, cílevědomost, znalost cizích jazyků, stejně jako zákulisního jednání či vysoké politiky. To byl Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1. 12. 1572 – 19. 1. 1652), kterého však zná většina z nás jen jako oběť neúspěšné defenestrace.
Budoucí významný český politik a aristokrat první třetiny 17. století se narodil v Čestíně a vychováván byl částečně i v protestantském duchu jednoty bratrské. Ve svých 25 letech, po svých cestách Evropou a díky vlivu jezuitů defi - nitivně „konvertoval“ a stal se z něho horlivý katolík, reprezentant Habsburků v Čechách.
Díky tomu se také nejvíce proslavil coby oběť květnové defenestrace 1618, kdy byl spolu s Martinicem a písařem Filipem Fabriciem vyhozen z okna hradní kanceláře. Po vyléčení relativně vážných poranění se uchyluje do pasovského exilu, kde se věnuje autorské činnosti. Po porážce českých stavů na Bílé hoře (1620) a složitých vyjednáváních s císařem ve Vídni se vrací v plném lesku zpět do Prahy v roce 1622. Navzdory vysoce loajální práci pro císařský dvůr není štědře odměněn konfi skovaným majetkem, ale postupem let získává nejvyšší funkce, pocty a politický vliv. Prakticky se stává „místokrálem“ v Čechách. Od roku 1637 žije ve Vídni a jeho vliv v Čechách postupně slábne. Umírá ve věku nedožitých osmdesáti let ve vídeňské jezuitské koleji.
-liban-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
