Václav Divíšek (26. 3. 1698 – 21. 12. 1765) se narodil v Helvíkovicích u Žamberka rolníku Janu Divíškovi a jeho manželce Anně. Po smrti otce (1714) přebírá hospodářství Václavův starší bratr Jan. Václav nastupuje na přímluvu příbuzného J. Dušíka, rektora znojemské jezuitské koleje, na latinské gymnázium ve Znojmě jako stipendista premonstrátů louckého kláštera (1720).
Po gymnáziu složil řeholní slib a přijal jméno Prokop Diwisch. V září 1726 byl vysvěcen na kněze a stal se učitelem přírodních věd. Později byl jmenován profesorem fi losofi e a teologie (1729). Roku 1733 promoval v Salzburgu na doktora teologie a v Olomouci na doktora fi losofi e. Poté přijal farnost v Příměticích u Znojma (1736), kde se plně oddal pokusům se statickou elektřinou. Díky korespondenci s fyziky té doby věděl o důkazu Benjamina Franklina, že blesk je elektrické podstaty (1749). Vynálezem „meteorologického stroje“, který vztyčil 15. června 1754, Franklina předstihl, ale problém byl v tom, že Divišův bleskosvod měl odvracet vznik výboje. Kdežto Franklinův tyčový uzemněný bleskosvod z roku 1760 sváděl blesky na bezpečné místo. Nic to nemění na tom, že Diviš sestrojil unikátní elektrický hudební strunný nástroj „Zlatý Diviš“ (Denis d’Or – 1753) s mechanismem napojeným na elektřinu leidenských lahví nebo využíval statickou elektřinu k léčení. Za svého života si proti sobě poštval nejen prostý lid, ale i lékárníky, lékaře či kněží, přesto patří mezi vědce světového významu.
Josef Grof
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
