První díl historického pětisvazkového díla Františka Palackého „Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě“ vyšel 17. března 1848 nejprve německy. Na překladu do češtiny pak Palacký spolupracoval s Karlem Jaromírem Erbenem. Druhý svazek byl napsán také nejprve v němčině, ale počínaje třetím svazkem tomu bylo již vždy obráceně.
První část se věnuje událostem českých a moravských dějin do roku 1125. Druhá končí rokem 1403, třetí k roku 1439, pokračování ve čtvrté části je do roku 1471 a celé dílo končí nástupem Habsburků na český trůn, tedy rokem 1526. Další pokračování Palacký nezamýšlel, neboť by mu habsburská cenzura nedovolila napsat pravdu. Přesto šlo ve své době o revoluční dílo, o nový pohled na české dějiny, jenž byl postaven na třech pilířích: na českém národu, jako nezávislé jednotce na němectví a německé říši, na slovanství, jakožto symbolu demokratičnosti oproti germánství coby autoritářství, a na pilíři protestanství, tedy linii osobností, jako byli Hus, Chelčický a Komenský. Husitství považoval za vrchol a jádro národních dějin. Na tuto tzv. „Palackého koncepci dějin“ navazoval např. Tomáš Garrigue Masaryk.
Pavel Eduard Vančura
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
