Když se 1. 3. 1868 narodila hraběti Bohuslavu Chotkovi čtvrtá dcera, jménem Žofie, nikoho nenapadlo, že se zapíše do dějin nejen Rakousko-Uherska, ale celé Evropy. Přitom nešlo o životní cíl, ale o prostý lidský cit, lásku dvou lidí, která zvládla překonat společenské překážky na nejvyšší úrovni.
Pár let před svými třicetinami se seznámila s arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este, následníkem rakousko-uherského trůnu. Zamilovali se do sebe a začali si dopisovat. Žofie byla dvorní dámou Isabely z Croy, manželky arcivévody Bedřicha Rakousko-Těšínského. František svého strýce často navštěvoval, nikoliv však kvůli jeho dcerám, ale právě kvůli Žofii. František věděl, že nebude snadné prosadit si sňatek se ženou, jež není z panovnické rodiny. Císař v zájmu monarchie přesto dal svolení, a to pouze k morganatickému sňatku (nerovnému) – tedy že se manželé vzdají za své budoucí potomky nároků na trůn. Svatba se konala 1. 7. 1900 na zámku v Zákupech. Manželé a jejich 3 děti žili na Konopišti, kde vedli klidný a šťastný rodinný život. Krátce před jejich 14. výročím svatby zemřeli oba při tzv. sarajevském atentátu. Františkova poslední slova byla: „Žofinko, Žofinko, neumírej! Zůstaň naživu pro naše děti!“ Evropu čekala válka.
Pavel Vančura
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
