Historie
V roce 1998 základní organizace České speleologické společnosti „Cunicunulus“ se sídlem v Jihlavě, na žádost Městského úřadu v Jihlavě, zhotovila projekt a následně vybudovala hornickou naučnou stezku na vrchu Rudný. V roce 2006 byla stezka nově osazena tabulemi v rámci projektu Jihlava – královské horní město. Poslední úprava proběhla v roce 2014.
Popis trasy – okruh pro pěší
Z parkoviště u krematoria ulicí Pod rozhlednou doleva. Zde se nachází východiště trasy. Trasa obsahuje 10 zastavení s informačními tabulemi. Zastavení 1–10 absolvujte dle přiložené mapy. Od stanoviště č. 6 doporučujeme sejít po sjezdovce – od stanice vleku doprava k tabuli č. 7. Zpět ke stanici vleku a po cestě směrem Zborná k tabuli č. 8. Pokračujte směrem k místní komunikaci vedoucí do Zborné a dejte se vlevo směrem k restauraci „U Lyžaře“. Pod restaurací první lesní cestou vpravo (rozcestník) a odtud po značené cestě až ke stanovišti č. 9 a č. 10. Zde končí uzavřený okruh Hornické naučné stezky.
1) „Stříbrná Jihlava“
Jihlava – kdysi jedno z nejvýznamnějších měst království a nejstarší královské horní město v českých zemích. Původně slovanská tržní ves, krátce po objevu bohatých stříbrných žil v letech 1237–1239 však již nově založené město na návrší na protějším břehu řeky. V průběhu 2. poloviny 13. století pak rychle se rozrůstající středověké sídlo, a to především díky příchodu důlních odborníků, řemeslníků a obchodníků z nejvýznamnějších evropských hornických středisek. Vznik města je tak neoddělitelně spojen s počátkem vyspělého dolování a kosmopolitní kolonizací, zároveň se Jihlava stává místem, kde lze uplatnit nové podnikatelské formy a novou dolovací techniku. Velké stříbrné bohatství z důlního podnikání a ražby mincí se velmi výrazně projevilo na rychlém rozkvětu města. Bohatí horní podnikatelé si mohli dovolit budovat v té době velmi nákladné a honosné kamenné domy. Výstavnost a velkorysost založení města (s velkým centrálním náměstím a pravoúhlou sítí ulic) pak byla umožněna privilegiem českého krále Přemysla Otakara II., který r. 1270 udělil městu nejstarší stavební řád v českých zemích. Vyrostlo tak horní město, jež mělo postavení města královského a velikostí se zařadilo na druhé místo v českých zemích, hned za Prahou.
Už od poloviny 13. století byla Jihlava proslulá také svým vlastním soupisem právních norem. Jihlavské německé horní právo se r. 1300 stalo základem pro proslulý horní zákoník krále Václava II: „Ius Regale Montanorum“. Výkon horního práva náležel Jihlavskému hornímu soudu, který se postupně stal vrchním soudem pro celý český stát. Koncem 13. a 14. století vyhledávala právní ponaučení v Jihlavě dokonce i Kutná Hora, kam byl pak tento soud počátkem 16. století také přenesen. Objev stříbra v Kutné Hoře však neznamenal konec hornické činnosti v Jihlavě. Ta se v Jihlavě a okolí provozovala s přestávkami až do r. 1781 – tedy více jak pět set let. Nejstarší, nejintenzivnější a nejslavnější etapa však trvala jen asi 150 let a skončila, když byla vytěžena nejbohatší ložiska a mnoho důlních děl bylo v důsledku několika zemětřesení zavaleno. Následovalo mnoho pokusů obnovit jihlavské dolování, nikdy se však již nepovzneslo na dřívější úroveň. Poslední historicky doložený pokus se vztahuje k létům 1773–1781. Poté již doly zůstaly ležet ladem, jámy se sesouvaly, štoly při ústích bortily a haldy zarůstaly stromy a křovinami. Z rozsáhlého jihlavského rudního revíru, který se
rozprostírá na katastru obcí Staré Hory, Helenín, Malý Beranov, Hruškovy Dvory, Kosov,
Sasov, Čížov, Vílanec, Rančířov, Pístov, Hosov, Rantířov, Hybrálec a Horní Kosov se do
dnešních dnů dochovalo jen velmi málo zřetelných pozůstatků hornické činnosti.
Tato naučná stezka prochází po místech s nejvíce patrnými pozůstatky dolování, aby
návštěvníkům co nejvíce přiblížila zašlou slávu jihlavského stříbra…
2) Střecha Evropy
Hlavní evropské rozvodí je pomyslná čára, která protíná ČR a také Vysočinu. Jde o úzký pás země na vyvýšeninách, oddělující dvě oblasti, z nichž potoky, říčky a řeky tečou na dvě různé strany. Jedná se o hlavní evropské rozvodí, které lze také definovat jako hranici dvou hlavních evropských povodí. Toky pramenící na jedné straně této hranice směřují k Severnímu moři, toky pramenící na straně druhé směřují k moři Černému.
3) Obvaly
V okolí šachty sv. Jiří se nachází 25 větších hromad vykopaného materiálu – tzv. obvalů. Svědčí to o sledování rudní žíly ve směru východ – západ v délce až 400 m. Původně byla většina průzkumných i těžebních šachet vydřevena srubovým způsobem. Těžní plošina u ústí jámy se nazývala hejpánek. Nad ústím byla postavena šachetní budova, nazývaná bechyně nebo kavna, kde bylo místo pro těžní zařízení a pro havíře.
4) Šachta sv. Jiří
Šachta pochází z nejstarší etapy dolování. V roce 1592 zde byla již jen stará zatopená šachta. O její obnovu se pokusil Vít Baroch za pomoci jihlavské obce. Havíři zde čerpali třicet dní a nocí vodu a hladinu pak udržovali v hloubce 60 m od ústí šachty. Pro slabý výtěžek stříbrných rud bylo dílo opuštěno. Další pokus o průzkum a těžbu byl podniknut v roce 1734, ale po dvou letech nezbylo, než ze stejných důvodů práce ukončit.
5) Vodotěžný stroj
K vodotěžnému stroji, jež byl nad šachtou sv. Jiří instalován, byla přiváděna voda ze vzdálenosti 1 km pomocí vodního náhonu. Tento náhon, dnes již nefunkční a suchý, existuje dosud téměř v celém svém průběhu a je přerušen pouze lesními cestami a lyžařským vlekem. Začíná na okraji Zborné, u cesty vedoucí podél Zlatého potoka.
6) Rozhledna na vrchu Rudný
Na vrchu Rudný (Šacberk) se nacházela rozhledna ve tvaru osmiúhelníku o výšce 27 m. Jako první navrhl postavit rozhlednu starosta Peter Ernst Leopold von Löwenthal v roce 1853. Byla dřevěná (zničena 1870). Nová rozhledna byla slavnostně otevřena roku 1907. Na vyzděném základu, který se dodnes zachoval, bylo pět dřevěných pater. Rozhledna byla v provozu 37 let. Po požáru v roce 1940 již nebyla obnovena.
7) Horniny v okolí vrchu Rudný
Vrch Rudný je budován velmi silně přeměněnou (metamorfovanou) horninou, tzv. migmatitem. Ve svahu jsou vidět rulové balvany, rozvolněné mechanickým zvětráváním za ledových dob ve starších čtvrtohorách. Stojí za připomínku, že ruly (migmatity) patří k
převládajícím horninám Českomoravské vrchoviny a zároveň v této oblasti i k horninám nejstarším (u některých je stáří vypočteno až na 1,5 miliardy let).
8) Hornický náhon
Hornický náhon, jehož vodním proudem byl poháněn vodotěžný stroj na šachtě sv. Jiří, byl napájen ze starého báňského rybníka, po němž se zachovala hráz na levé straně silnice při vjezdu do Zborné od Jihlavy. Starší horníci pracovali poměrně jednoduchými nástroji –
želízko, mlátek, špičák, kopáč, lopata a různé sochory. Protože nástroje musely být ostré, pracovali v blízkosti dolu i důlní kováři.
9) Obyvatelé místních lesů
Lesy jsou tvořeny porosty s převahou jehličnatých dřevin, hlavně smrku. Na některých místech je vyšší zastoupení jedle. Místy jsou zbytky přirozených smíšených lesů, tvořené bukem, smrkem a jedlí. Hnízdí zde sýkora parukářka i uhelníček, brhlík lesní, čížek lesní, datel černý, strakapoud velký a vzácně i žluna šedá. Z dravců kromě káně lesního i krahujec obecný a z nočních dravců kalous obecný a puštík obecný.
10) Šachetní dolování
Ložisko muselo být otevřeno důlním dílem, pak teprve dostal zájemce propůjčku. Začala se razit tzv. nálezná jáma. Hlavními důlními díly byly úklonné šachty, zakládané na žilném pásu hustě vedle sebe, protože umožnily uplatnění většího počtu těžařů a havířů, aby ložisko mohlo být co nejrychleji a nejúplněji vydobyto. Úklon jámy nebyl pravidelný. Profil byl takový, aby se do jámy vešly schody a okov s těžním lanem.
Další lokality Hornické naučné stezky
Štola sv. Jana Nepomuckého (trpasličí jeskyně) – od parkoviště u krematoria jeďte autem po silnici č. 38, sjezd Praha, Humpolec. Jakmile sjedete na ulici Romana Havelky, ihned odbočte směr Hybrálec, ostře vpravo mezi domy. Přijedete k rybníku Borovinka, kde můžete nechat auto a dál jít po hrázi rybníka a podél lesa k štole.
Štola byla otevřena v roce 1776 a po několika letech činnosti dosáhla délky 330 metrů. Dílo bylo raženo po cca 1 m, mocné, chudě zrudněné křemenné žíle. Pro problémy s přívalem důlní vody a nízkou výtěžnost rudy bylo dílo v roce 1780 opuštěno. Štola je v současné době nepřístupná a zatopená. Výtok vody ze štoly je upraven jako studánka.
Lokalita Bílý Kámen – od parkoviště u rybníka Borovinka se vraťte zpět na ulici Romana Havelky, jeďte doprava a na příští odbočce opět doprava směr Humpolec po silnici č. 523 k rybníku za obcí Bílý Kámen. Parkovat lze na hrázi rybníka, lokalita se nachází ve stráni naproti rybníku.
Jedná se zde o první etapu těžby asi v 2. polovině 13. století a jde o tzv. těžbu „do dne“. Šachty zde byly raženy do takové hloubky, kam dopadalo denní světlo, a sledovaly tah rudní žíly. Rudní žíla ve směru SZ – JV byla sledována v délce 225 m jednou řadou šachet, po
nichž se dochovalo 27 jam (pinek) o průměru okolo 10 m a hloubky do 5 m.
Lokalita Rounek – po silnici č. 523 se vraťte směr Jihlava, odbočka Hlávkov – Vyskytná nad Jihlavou – Rantířov – zde odbočka Rounek. U „křížku“ doprava. Auto lze nechat u dopravní značky „Zákaz vjezdu“ a pokračovat po lesní cestě pěšky až k hájence. Zde doleva ke kutišti. Toto kutiště, přesto že není v žádné historické hornické mapě, lze datovat od 1. pol. 13. století do počátku 15. století. Je dlouhé 135 m, průměr jam je 1,5–8 m. Sekaná šachtice má čtvercový půdorys a celková hloubka jámy i se šachtou je 8 metrů. Svou zachovalostí je v jihlavském horním revíru ojedinělá.
Virtuální prohlídka: jihlava.maps.arcgis.com
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
