Jihlavské městské opevnění je významné nejen svým nebývalým rozsahem pevnostních zařízení a dalších složek pevnosti a obrany města, ale především jejich přínosem pro někdejší vojenský význam města ležícího na hranicích mezi Čechami a Moravo na významné obchodní stezce zvané „Haberská“.
Ve stručnosti lze vývoj jihlavské pevnosti (tedy především hlavního pevnostního okruhu) periodizovat do osmi hlavních období, která jsou zároveň i obrazem rozhodujících mezníků v historii města:
1) První opevnění bylo budováno kolem vznikajícího města již krátce po jeho založení ve 13. století. Ve městě se hromadily podle tehdejšího měřítka obrovské částky v drahých kovech i v ražené minci, byla tu mincovna i sklady zboží rychle se rozvíjejícího obchodu. Nově vzniklé královské horní město bylo tedy významným hospodářským centrem, ale pro svou strategickou polohu na hranicích Čech a Moravy mělo i význam vojenský. O významu jihlavské pevnosti svědčí i skutečnost, že samotný český král dbal na budování, náležitou údržbu a opravy mohutného opevnění.
2) Ve 14. století prošlo opevnění stavebními proměnami, jejichž charakteristickým rysem je zesílení hradební zdi hranolovými či polokruhovými a plnými věžemi. Již v této době je známo pět městských bran. Stejně významná jako funkce vojenská byla v té době i jeho funkce bezpečnostní – Jihlavě tehdy často hrozilo přepadení lapky i útoky nepřátelských rytířů (nejznámější přepadení města nepřátelskými rytíři z roku 1402 je zobrazeno na nástěnném obraze v presbytáři kostela Matky Boží – je to nejstarší obraz města a jeho rozvinutého opevnění v českých zemích).
3) V husitském období podnítily válečné události další zdokonalení pevnosti novými prvky s náznaky pozdější bastionové soustavy. Ta pak prošla zátěžovými zkouškami několikerého obležení. Právě ve válečných dobách se do Jihlavy uchylovali i lidé z okolí a svůj cenný majetek si tu ukládaly i významné instituce (svůj poklad a archiv si tu uložili mniši ze sedleckého kláštera, když utíkali před husity; uchýlili se sem i mniši z kláštera želivského).
4) Porevoluční období 15. stol. bylo díky válkám s Jiřím Poděbradským pro jihlavskou pevnost jedno z nejobtížnějších. Pravděpodobně z této doby pochází větší část dodnes zachovaného kamenného opevnění, které navazovalo na starší základy a bylo postupně zdokonalováno – např. hranolové věže byly postupně nahrazeny kulatými.
5) 16. století je v podstatě přechodné období mezi klasickým opevněním kamenným a zemními opevněními bastionového systému. Byly zesilovány brány, věže i bašty a bylo budováno či rozšiřováno předbraní.
6) Od konce šestnáctého století se pak městské opevnění rozvíjí nejmohutněji. Souvisí to především s rozvojem dobývací techniky, který rychle předstihoval zaostávající prostředky obranné. Ochrana města pomocí kamenných hradeb již zastarala, a tak byla před původním kamenným opevněním vybudována podle tzv. bastionové soustavy mohutná opevnění zemní.
Třicetiletá válka odkryla některé slabiny městské pevnosti. Větší obranná opatření byla prováděna v r. 1639, když městu hrozil švédský útok - byly založeny nové šance a rozšířena i
zdokonalena předsunutá opevnění s palisádami. V roce 1645 se Švédové Jihlavy zmocnili a hned zahájili rozsáhlé opevňovací práce. Opravovali a zdokonalovali staré kamenné opevnění, rozšiřovali a stavěli nová zemní opevnění v podobě pětibokých bastionů. K největší proměně jihlavské pevnosti tak došlo v poměrně krátkém období let 1646-1647. Švédy je proto třeba pokládat za vlastní tvůrce této pevnosti v její nejrozvinutější podobě. Dokonce o svém díle prohlašovali, že „Jihlava již není jen město, ale nepřemožitelná pevnost“. Vývoj dalších událostí však ukázal, že sílu této pevnosti přecenili. Válečné události koncem třicetileté války měly totiž pro Jihlavu katastrofální následky – zredukovaly ji na pouhé město uvnitř hradeb. Protože pro vyčerpané město již bylo obnovování a udržování pevnosti neúnosným břemenem, náklady na její údržbu převzala země. Městská pevnost tak přestala být funkční složkou městského organismu a stala se pouhým opěrným bodem zemské a státní vojenské soustavy.
7) Přestože Jihlava zůstávala pevností, její vojenský význam neustále upadal. Hradby, valy a bastiony nebyly opravovány, rozpadávaly se a zanášely příkop, který se zužoval a ztrácel hloubku. Zcela pozbyla na významu i městská hotovost. Poslední zbytky vojenské funkce hotovosti odpadly v roce 1751, kdy přišla do Jihlavy stálá posádka pravidelného vojska, čímž začala zcela nová kapitola vojenské historie Jihlavy. Ve městě a na předměstích vznikala různá vojenská zařízení. Jihlava se tak z překážky nepřekonatelné i pro nejlepší vojevůdce středověku změnila v město především vojenských skladů. V roce 1755 pak byla pevnost formálně zrušena.
8) Přirozené chátrání pevnostního systému urychlovaly od konce 18. století pronikavější likvidační zásahy. Od r. 1783 začaly být bourány a odklizovány zemní náspy, byly zavezeny příkopy u bran a začalo se s rušením předbraní u hlavních městských bran. Z důvodu usnadnění dopravy pak byly postupně zbourány hlavní části fortifikační soustavy včetně vlastních bran - Špitálské, Brtnické, Brněnské i Křížové. Ve druhé polovině 19. století byly v souvislosti s prodlužováním či vznikem nových ulic hradby na mnoha místech prolomeny. Ve 20. století pak byly zbourány celé úseky hradebního pásu.
O hradby, které jsou hlavním pozůstatkem bývalé městské pevnosti a zároveň svědectvím vojenského a politického významu Jihlavy i vynikajícího stavitelského umění minulých století, se dlouho pečovalo jen z důvodů více méně stavebně-bezpečnostních, aby jejich rozpadávající se části neohrožovaly obyvatele. Patřičná pozornost se hradbám začala věnovat až po prohlášení Jihlavy městskou památkovou rezervací v roce 1950.
Dnes zůstávají zachovány v neúplné podobě zhruba dvě třetiny starých kamenných hradeb, v menší míře původní příkop a jen ve zbytcích vnější val. Z pěti bran zůstala zachována jen jediná - brána Matky Boží, která se stala i jedním ze symbolů Jihlavy. Parkán je parkově upraven, ve Věžní ulici je pak možné vidět poslední zachovaný zbytek hradebního příkopu.
MĚSTSKÉ BRÁNY
Do středověkého města se vcházelo třemi většími branami – Špitálskou na severu od Prahy, jižní Brtnickou od Vídně a Znojma a Bránou Matky Boží na západě od Pelhřimova a Tábora. Dále to byly dvě menší brány – Křížová na severu – odkud směřovala komunikace na Polnou, a na východě Česká brána směrem na Velké Meziříčí a Brno.
1) Brána Matky Boží
Je typickým symbolem města a jedinou branou, která se zachovala z pěti středověkých městských bran. Vznikla v době výstavby města a hradebního systému na počátku 2. poloviny 13. století.
Po požáru v roce 1551 dostává brána v roce 1564 renesanční nástavbu 4. a 5. patra a dosahuje dnešní výšky 24 metrů. V roce 1853 byla brána renovována a opatřena hodinami. Předbraní bylo zbouráno v roce 1862. V současnosti je brána zpřístupněna veřejnosti jako vyhlídková věž.
2) Hradební parkán a přepadení Jihlavy 1402
Pevnostní systém na JZ straně mezi Bránou Matky Boží a bránou Brtnickou je dnes z celého hradebního okruhu nejzachovalejší. U horní části tohoto úseku hradeb stojí minoritský klášter. Jeho význam pro posílení opevnění na choulostivém místě se osvědčil zejména roku 1402 za proslulého přepadení Jihlavy okolními rytíři, jež je vyobrazeno na fresce uvnitř kostela Nanebevzetí Panny Marie.
3) Brtnická brána
Stávala ve Znojemské ulici a střežila jižní vchod do města. V roce 1579 dostala fasádu se sgrafitovými psaníčky i figurálními výjevy, průjezd s výraznou valenou klenbou s bosovaným průčelím se čtyřmi biblickými citáty a vročením 1579. V roce 1581 pak přibyly na věž hodiny. Za 30leté války byla zazděna. Švédové pak údolí před ní zcela zaplavili, takže odtud bylo město nepřístupné. Brána byla postupně zbořena v letech 1828-45.
4) Česká (Brněnská) brána
Stávala v Brněnské ulici přibližně na místě dnešního domu č. 31. Patřila mezi menší jihlavské brány (šířka brány byla 2,5 sáhu – tj. cca 6,5 metru) a střežila cestu na Velké Meziříčí a Brno. Nebyla vždy funkční, často bývala celá desetiletí zazděna. Od 18. století bývala v souvislosti s nově vybudovanou císařskou silnicí na Brno nazývaná bránou Brněnskou. V roce 1844 byla zbourána.
5) Opevnění východního parkánu a Křížová (Švédská nebo též Císařská) brána
Strmý svah k říčce v údolí byl od České brány až k bráně Křížové holý, aby zajišťoval obráncům dobrý přehled. Hradby byly v této části přizpůsobeny terénu, který tu skýtal přirozenou ochranu, hradební systém proto mohl být jednodušší, bez příkopu a valu, v hradbě nemusela být ani žádná věž, ale pouze několik menších bašt v parkánové zdi.
V Křížové ulici v místě křížení hradebních zdí se silnicí stávala jedna z menších jihlavských bran – brána Křížová, která bývala v neklidných dobách často zazděna. Poblíž Křížové brány byl na počátku 17. století vybudován proslulý bastion „Kočka“. Byla první jihlavskou branou, která byla zbourána, a to v roce 1832.
6) Historické podzemí (součást pevnosti)
Součástí pevnosti byl i systém podzemních chodeb, který dosahoval celkové délky cca 25 km a je hloubený ve třech podlažích v hloubce 2-14 m. Chodby jsou široké 0,8-2,5 m a vysoké 1,2-3,5 m. Ačkoli původním účelem bylo skladování piva a vína, chodby mohly být využívány i k účelům vojenským. Zejména štoly, kterými bylo možno se dostat z vnitřního města na předměstí a na Heulos, mohly být využity za obležení k udržování spojení nebo k výpadům. Těchto možností dovedli nejlépe využít Švédové. Jejich dílem bylo pravděpodobně i propojení sklepů pod jednotlivými domy, vznikla tak plánovitá soustava k praktickému použití i taktickým cílům.
7) Špitálská brána
Stávala mezi domy Komenského 31-33 a 30-32 a byla největší a nejsložitější jihlavskou branou. Je doložena již od roku 1359 a nejradikálněji byla přestavována v 16. a 17. století, kdy její věž byla opatřena hodinami, mříží a poplašným zvonkem. Navíc zde byl mýtní domek a před vlastní branou příkop s padacím mostem. A právě tudy dne 13. 3. 1645 vtáhli
do města Švédové. V době jejich okupace města byla brána znovu přestavována, takže v roce 1647 měla tři věže a rozsáhlé předbraní s padacím mostem a velkým barbakánem, před ním byl nasypán rozměrný bastion, jehož okraje jsou dodnes patrné v nelogickém zalomení spodní části ulice Komenského. V roce 1849 byla brána zbourána.
8) Malebná bašta v Divadelní uličce
Je jedinou zachovanou baštou z původních čtyř bašt v tomto úseku hradeb. Na tomto terénem nechráněném úseku mezi bastiony před Prašnou věží a před Špitálskou branou bylo vybudováno koncem 16. a v 1. polovině 17. století další pásmo opevnění, před nímž byly dva ostré výběžky nového příkopu. Tato část byla aplanována koncem 19. století v souvislosti se stavbou škol a zbytek hradebního příkopu byl zasypán teprve v letech 1951-52.
9) Dochovaný příkop s parkánem
V 2. polovině 19. století byly činěny průlomy hradeb u nových ulic prodlužovaných z vnitřního města na předměstí, např. ulice Husova, Palackého, Benešova, a následně byly bourány celé úseky hradebního pásu. Tak zmizela hlavní hradební zeď mezi Bránou Matky Boží a původní Saskou věží, jež kdysi uzavírala dnešní Benešovu ulici. V tomto úseku však zůstal zachován původní hradební příkop a zbytky vnějšího valu – dnes je zde umístěno dětské hřiště.
Virtuální prohlídka: jihlava.maps.arcgis.com
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
