(100 let)
Ačkoliv frontové linie Velké války byly daleko za humny, na jejím sklonku se „vojenský“ konflikt rozhořel i u nás. Dějištěm byl severočeský Rumburk. V ranních hodinách 21. května 1918 tu 65 mužů náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko-uherské armády nastoupilo navzdory rozkazu na ranní nástup se zbraněmi.
V první fázi protestovali pod vedením Františka Nohy jen proti špatným životním podmínkám (hlad, šikana německých vojáků, nízký žold). Postupně se ale do vzpoury zapojilo na sedm stovek vojáků. Vzbouřenci se pokusili rozšířit akci o české vojáky 18. pěšího pluku v nedaleké České Lípě a využít vzniklé situace k rozpoutání revoluce, která v Čechách beztak už visela ve vzduchu. Vojáci opustili kasárna, obsadili Rumburk a vydali se k Novému Boru. Zde ale byli obklíčeni vojsky rakousko-uherské armády, a to včetně 18. pěšího pluku. Následky rebelie na sebe nenechaly dlouho čekat. Přesně po osmi dnech byli ráno spolu s Nohou popraveni Stanislav Vodička a Vojtěch Kovář. Druhého dne nedožili Jakub Bernard, Jiří Kovářík, Jakub Nejdl, František Pour, Jan Pelnář, Antonín Šťastný a Jindřich Švehla, kteří byli zastřeleni večer. Orgány nově vzniklého Československa v květnu 1932 prohlásili počin rumburských vojáků za vojenskou vzpouru, která neměla s národním odbojem nic společného. Navíc ji označili za špatný příklad vojenské kázně.
-liban-
foto © Wikimedia Commons, Poprava sedmi vzbouřenců v lese za Lesním hřbitovem v Novém Boru
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
