(160 let)
Připomeňme si výročí narození muže, který se nesmazatelně zapsal do dějin české kinematografie. Mohl se stát zapomenutým estrádním umělcem, ale naštěstí se stal jedním z báječných mužů s klikou.
Viktor Ponrepo se narodil 6. června 1858 v Praze jako Dismas Šlambor. Vyučil se pozlacovačem, ale již od dětství byl fascinován světem kouzel a magie. Nakonec opustil dráhu pozlacovače a začal se věnovat trikům a kouzelnictví. Zvrat v Ponrepově životě nastal na Jubilejní výstavě 1891 v Praze, kde ho nadchl vystavený Edisonův fonograf a v dřevěné boudě Kříženeckého promítání prvních filmových záběrů. Pořídil si svůj vlastní fonograf a používal ho při představeních. Později zakoupil i promítací přístroj a v té době si také zvolil umělecký pseudonym Viktor Ponrepo. V roce 1901 získal povolení k provozu kina a v září 1907 založil první stálé kino v domě U Modré štiky v Karlově ulici v Praze. Ponrepo „kinařením“ doslova žil, diváky osobně vítal, filmy vtipně uváděl i komentoval. Sám natočil i úvodní znělku, ve které se v cylindru ukláněl všem v sále. Za války ale přišla krize a zájem diváků ochládal. Ponrepo si proto založil obchod a půjčovnu filmů, ale moc se mu nedařilo. Po válce se zájem o film začal vracet, ale ve 20. letech nastala další krize, a tak Ponrepo zažádal v roce 1924 o obnovení své kouzelnické licence. Viktor Ponrepo umírá, jako mnoho jiných průkopníků, na hranici chudoby, 4. prosince 1926 a je pohřben na Vinohradském hřbitově.
Marcela Kohoutová
foto © Wikimedia Commons, Viktor Ponrepo, vlastním jménem Dismas Šlambor
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
