(120 let)
V druhé půlce 19. století se stupňují snahy o emancipaci a zrovnoprávnění češtiny v rámci monarchie. V roce 1880 vydává vláda tzv. Stremayrova (ministr kultury) jazyková nařízení, která dávají češtinu a němčinu na stejnou úroveň při komunikaci se státními úřady. Každý úřad tak byl povinen odpovědět v jazyce podání.
Sílící napětí obou jazyků i národů vyústilo v pád vlády. Badeniho návrh z roku 1897 nově zavedl, že jazyk podání má být užit i při úředním jednání, a zrovnoprávňoval tak češtinu s němčinou i ve vnitřním úředním styku. To vyvolalo odpor Němců a pád i této vlády. Následoval Gautschův pokus z února 1898, kdy byly Čechy rozděleny na německé a smíšené okresy, přičemž čeština měla být zavedena jen ve smíšených okresech s nadpoloviční většinou českou. Kompromis vedl k pádu další vlády. Když se děčínský rodák Franz Anton kníže Thun und Hohenstein stal premiérem Předlitavska (7. 3. 1898), jeho nový návrh úprav předpokládal zachování původních Stremayrových jazykových nařízení. Navíc měl vytvořit modifi kovaná jazyková pásma, kdy mělo být v Čechách a na Moravě z 219 soudních okresů 76 jednojazyčně německých, 6 převážně německých, 15 smíšených, 8 převážně českých a 114 jednojazyčně českých. Slezsko opět zůstalo opomenuto. Do praxe se nakonec změny neprosadily a od realizace jazykového zákona bylo v létě 1899 upuštěno. Nicméně konfl ikty okolo jazykových nařízení zhoršovaly vztahy Čechů a Němců a přispěly k rozpadu monarchie.
-liban-, foto Franz Anton kníže Thun und Hohenstein (1893) © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
