(745 let)
Ve Francii i Českém království se probudila touha po zisku císařské koruny, umocněná volbou anglického prince Richarda Cornwallského římským králem. Usoudili, že volba nemusí padnout vždy na někoho z německy mluvícího území. Kurfi řti tak stanuli před volbou Přemysla Otakara II. nebo Filipa III. Francouzského římským králem. Vše se ale mělo odehrát úplně jinak.
Přemysl před zamýšlenou „uherskou válkou“ uzavřel v lednu 1273 smlouvu s dlouholetým nepřítelem, bavorským vévodou Jindřichem. V květnu 1273 se na Zbraslavi účastnil řady jednání. S johanity vedenými Jindřichem z Bockberka, kteří zde jednali o koupi hradu v Lavě, nebo jednání a porad s králem Alfonsem X. Kastilským. Při podpisech smluv zde již ale nejsou zastoupeny významné české rody (Lichtemburkové, Rýzmburkové, Vítkovci a Bavorovicové), což byl signál odklonu od českého krále. Přemysl se mylně domníval, že má dostatečně zajištěné postavení v Říši, soustředil se proto na vítězství nad Uhry. Své pomocné sbory shromáždil v Lavě, odkud 1. 7. 1273 v síle asi 60 000 mužů vtrhl na jižní Slovensko. Podrobil si hrady v Pováží, oblast Nitranska, překročil Dunaj a táhl k Šoproni a Neziderskému jezeru. Tažení skončilo mírem, ale Přemyslu vyvstal nový, nebezpečnější soupeř. Německá knížata v obavě, že by se Čech nebo Francouz stali hlavou Říše, se přiklonili na stranu takřka neznámého Rudolfa I. Habsburského. Přemysl přišel o říšské spojence a nově zvolený římský král Rudolf si dal za úkol zlomit vzrostlou moc Čech.
Antonín Fridrich, foto: Koruna nalezená v Přemyslově hrobě v Chrámu sv. Víta © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
