Fredy Hirsch – člověk spravedlivý
Náš další příběh z terezínského ghetta je věnován muži, jehož často jmenovali ti, kdo ho znali a prošli si stejně jako on peklem koncentračních táborů Terezín a Osvětim- -Březinka. Jde o Alfreda Hirsche (1916–1944), židovského pedagoga, velkého sportovce, sionistu a především vůdčí osobnost výchovy i vzdělávání dětí v nelidských podmínkách nacistických táborů.
Místo a čas děje: Vyhlazovací tábor pro Židy v Osvětimi-Březince, březen 1944.
V karanténní sekci BII1 jsou shromážděny téměř čtyři tisíce českých vězňů. Podle ujištění esesmanů mají odjet do jiného pracovního tábora. Jenže členové podzemní organizace zjišťují, že celé osazenstvo má být v nejbližších hodinách zavražděno v plynových komorách. Čelní představitelé vězňů se scházejí k poradě – je třeba zorganizovat vzpouru.
Za jejího vůdce je vybrán Fredy Hirsch. Když mu sdělí své rozhodnutí, Fredy si vyžádá hodinu na rozmyšlenou. Po uplynutí dané doby naleznou však vězňové Fredyho ležet v kómatu.
Alfred Hirsch, řečený „Fredy“, se narodil v roce 1916 v německých Cáchách. Po nástupu hitlerovců v roce 1933 emigroval do Prahy. Díky své charismatické osobnosti a fyzické kondici se v místní židovské komunitě brzy vypracoval na duchovního a sportovního vedoucího židovské mládeže. Jako přesvědčený sionista se scházel s mladými lidmi, aby je ideově i fyzicky připravoval na výjezd do Palestiny, kde měli tvořit základ příštího židovského státu. Veškeré plány však zhatila nacistická okupace v roce 1939. Hitlerovci zavedli i v protektorátu tvrdá protižidovská opatření, která vyvrcholila na podzim roku 1941 v takzvané konečné řešení židovské otázky, což byl pouze krycí název pro fyzickou likvidaci židovského obyvatelstva.
Nacisté ihned zahájili deportační transporty nejprve do polské Lodže a posléze do terezínské pevnosti v severních Čechách, kterou proměnili v novodobé židovské ghetto. Mezi jeho prvními „budovateli“ byl i Fredy Hirsch. Ghetto formálně řídila židovská samospráva, jejímž členem se Fredy stal. „Rada starších“ neměla ovšem prostředky na zlepšení situace tisíců zdejších vězňů, takže se orientovala hlavně na mládež a děti, o nichž doufala, že přece jen budou poválečnou nadějí pro židovskou domovinu v Palestině. Fredy se i zde ujal péče především o děti. I v Terezíně organizoval v mezích možností jejich duchovní a tělesnou výchovu.
Jenže terezínské ghetto bylo v hitlerovských plánech pouze přechodnou stanicí pro uvězněné Židy. Čas od času nařídila komandatura i odsud deportační transporty na východ – do táborů smrti. Začátkem září 1943 byl do jednoho z nich zařazen i Fredy Hirsch. Transport s pěti tisíci vězni přijel do Osvětimi-Březinky. Všichni muži, ženy i děti byli umístěni do takzvaného rodinného tábora BIIb. Pro zkušené vězně byl jejich osud hádankou. V ústřední kartotéce však zjistili, že všichni nově příchozí mají poznámku „Sonderbehandlung nach sechs Monaten Quarantäne“. V tajné hitlerovské řeči to znamenalo smrt v plynové komoře po šesti měsících.
Fredy ani ostatní vězni v rodinném táboře ovšem o tomto rozsudku nic nevěděli. Proto Fredy ani zde nehodlal složit ruce do klína, i zde se snažil, aby ulehčil táborový život alespoň dětem. Přemluvil esesmany, aby pro ně dovolili v táboře zřídit zvláštní blok, v němž by v relativním teple a bezpečí mohly trávit dny. Fredy tu soustředil děti do čtrnácti let, zajistil jim pečovatele, dokonce pro nejmenší z nich i lepší stravu, a sám se ujal vedoucí pozice. Chránil své svěřence před zimou a mrazem, před hrůzami tábora, před krutostí esesmanů i sadistických kápů, před pohledem na dýmající komíny krematorií.
Fredy zajišťoval i denní program. Vychovatelé hráli s dětmi různé hry, učili je zpívat i recitovat, mnohým z nich dávali lekce ze čtení i psaní. Fredy se svými spolupracovníky sestavoval jakási divadelní a recitační pásma. Jedním z nejúspěšnějších byla Fredyho adaptace populární „Sněhurky a sedmi trpaslíků“ na motivy slavného Disneyova fi lmu. Protože vychovatelé museli dbát na pravidelnou hygienu a čistotu dětí, zpívali „trpaslíci“: „Jeder Zwerg muss sauber sein, ob er gross ist oder klein“ (každý trpaslík musí být čistý, ať je velký nebo malý). Do dětského bloku občas zavítal i „šéf-lékař“ tábora, proslulý dr. Josef Mengele, jenž ovšem dobře věděl, že čas všech vězňů se už nachýlil.
Hitlerovci přesně splnili své předsevzetí – začátkem března 1944 uplynula pro Židy ze zářijového transportu vyměřená lhůta jejich života. Osmého toho měsíce shromáždili esesmani téměř 3 800 mužů, žen i dětí, všechny, kteří ještě po šesti měsících zůstali naživu, a odvezli je do osvětimských plynových komor. Šlo o největší hromadnou vraždu českých občanů za druhé světové války.
Fredy Hirsch však zemřel ještě dříve. Možná se sám otrávil, protože nemohl přenést přes srdce, že odhodlá-li se k činu, určitě zahynou všechny „jeho“ děti. Spíš je ale pravděpodobné, že mu smrtící jed podali sami vězňové, kteří věřili, že vskutku odjedou jinam na práci a jakýkoli pokus o vzpouru by zmařil jejich hladký odjezd. Při slavnostním odhalení Hirschovy busty v Terezíně pravila jedna z přeživších, Zuzana Růžičková: „Doufejme, že až odejde poslední z nás, kdo jsme ho znali, postojí na tomto místě kdosi z nové generace a řekne – toto musel být člověk dobrý, krásný a statečný.“
text Toman Brod, Luděk Sládek
(snímky převzaty z knihy Lucie Ondřichové „Příběh Fredyho Hirsche“, Sefer 2001)
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
