(570 let)
Ani po bratrovražedné bitvě u Lipan nezavládl v zemi klid. Malá, leč vlivná katolická menšina toužila po restituci církevního majetku rozchváceného v čase revoluce. Kališníci naopak trvali na dodržování basilejských (jihlavských) kompaktát.
Dlouhé roky bezvládí prodloužila smrt králů Zikmunda (1437), jeho nástupce Albrechta (1439) a nezletilost Ladislava „Pohrobka“. Vůdcem kališnických frakcí se stal Jiřík z Kunštátu a Poděbrad (23. 4. 1420 – 22. 3. 1471), který věděl, že Praha v rukou umírněných husitů Menharta z Hradce je problém. Kališnický sněm v Kutné Hoře ustavil „kališnickou jednotu“, do jejího čela zvolil 24. 6. 1448 Jiříka a přijal usnesení zmocnit se Prahy. Když 1. září 1448 stanulo 9 000 Jiříkových bojovníků u Běchovic a Počernic, radní Starého a Nového Města zpanikařili. V časných ranních hodinách 3. září 1448 Jiřík klamným manévrem zaútočil na Prahu v prostoru Karlova. Hradby však prolomil nedaleko vyšehradské brány Špička, kde hlídali dva obránci. Samotnou bránu hlídalo asi 20 mužů. Během několika hodin byla Praha včetně Pražského hradu obsazena a Jiřík vjel triumfálně do města. Rabování sice zakázal, to ale nezabránilo pražské spodině vydrancovat pražské ghetto. Obsazení Prahy bylo jasným poselstvím Jiříka, budoucího zemského správce a českého krále.
Antonín Fridrich, foto Mohutná brána Špička na horizontu kopce © Wikimedia Commoons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
