V povědomí návštěvníků i obyvatel Hradce Králové je minulost města spojena zejména s královnami Eliškou Rejčkou a Alžbětou Pomořanskou. Významné bylo rovněž období konce 18. století až konce 19. století, kdy město svíraly hradby pevnosti – následně zrušené a proměněné v tzv. Salon republiky.
Počátky města jsou však daleko starší, sahají až do pravěku a raného středověku. Jejich stopy a pozůstatky jsou ukryté pod nánosy dalších století. Příležitost nahlédnout až do hradeckého pravěku a rané doby dějinné se naskýtá v souvislosti s různými stavbami podnikanými v historickém jádře. Nedílnou součástí takových staveb je archeologický výzkum prováděný podle konkrétní situace, buď v předstihu, nebo v souběhu se zemními či stavebními pracemi. Podobnou příležitostí je právě prováděná rekonstrukce schodiště Bono publico na jižní straně historického jádra města. Zaklenuté schodiště z 30. let 19. století umožňovalo pěším přístup do města od pevnostní Moravské brány. Jeho konstrukce do sebe pojaly i pozůstatky středověkých a raně novověkých hradeb. Schodiště sousedí s barokním biskupským palácem, na jehož zahradě probíhá archeologický výzkum vyvolaný záměrem odvlhčit zeď uvedeného schodiště. Co uvedený výzkum zjistil?
V severní části zahrad odhalil již v hloubce kolem 1 m pozůstatky tělesa pravěkého valu. Těleso tvořené jílem, hlínou a štěrkopískem je mohutnou destrukcí původního opevnění, které probíhalo při horní hraně svahu hradeckého návrší a chránilo předchůdce dnešního města v období konce střední až mladší doby bronzové (asi 1300–1000 př. n. l.). Hradba sestávala z hliněného násypu, jehož čelo bylo zpevněno dřevěnou stěnou (palisádou). O mohutnosti opevnění svědčí jeho rozměry: nejméně 2 m vysoké, 6–8 m široké, o délce asi 1,5 km, ohraničující návrší o ploše cca 13 ha. O bezmála 2 000 let později na mohutných násypech vzniklo konstrukčně podobné opevnění Slovanů. Hliněné těleso bylo zpevněno až sedmi úrovněmi roštů, které tvořily vnitřní výztuhu hradby. Její čelo zajišťovala opuková zídka (plenta) široká kolem 0,6 m. Materiál z plenty se po vzniku města použil ke stavbě městských domů i hradebních zdí.
Mohutné destrukce uvedeného pravěkého a raně středověkého opevnění překryly mladší vrstvy, kdy obyvatelé okolních domů prostor za hradbami a mezi nimi užívali jako smetiště. Tak se nalezly například zlomky keramických nádob, jako byly talíře, pánve, ale i části kachlových kamen. Jejich často pestře barevné, většinou sklovité povrchy ukazují, že se pohybujeme v období renesance. Další nálezy nás mohou zpravit o obživě obyvatel původních přilehlých domů i detailech jejich odění. Nalezly se také drobné kovové předměty, jako například bronzová jehla, část kovového, z drátěných prvků pleteného opasku či bronzová zdobená trubička, která sloužila jako ozdoba konce tkanice. Tyto předměty mohou dokládat detaily oděvu Hradečanů 16.–17. století, není však vyloučeno, že se jedná o doklady výroby těchto předmětů, v tomto případě tedy stopy pasířské dílny.
Ačkoliv archeologický výzkum není velkého plošného rozsahu, přinesl důležitá zjištění, která se týkají jak počátků dnešního města Hradce Králové, tak života jeho obyvatel na prahu novověku. Vložil další kamínek do mozaiky poznání minulosti tohoto města.
Mgr. Radek Bláha, kurátor, archeolog (specializace středověk, raný novověk)
text a foto © Muzeum východních Čech v Hradci Králové, úvodní foto: Schodiště Bono publico, vlevo archeologická sonda
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
