(1 020 let)
Pohanské slavnosti v noci z 31. října na 1. listopad u Keltů, Slovanů, Germánů, ale i dalších národů měly uctít duše zesnulých vracející se na zemský povrch. Podle jejich představ se v tento den stírala hranice mezi světem živých a mrtvých.
Vzpomínku na všechny věrné zesnulé v katolickém světě zavedl roku 998 Odilo, opat kláštera v Cluny (Burgundsko), který se tak snažil čelit přetrvávajícím pohanským obřadům. Jeho přispěním se však tradice a prováděné rituály dostaly i do tohoto schváleného křesťanského svátku. Zapalovala se světla a ohně, konala se rodinná setkání či oslavy, navštěvovaly se hroby. Památka zesnulých, lidově Dušičky, se během 12. a 13. století rozšířila do celé západní Evropy. Slaví se 2. listopadu, den po svátku Všech svatých. Konají se liturgické obřady a modlitby za zesnulé. Mezi řadu lidových pověr u nás patřila například víra, že duše hříšníků vystupují z očistce, aby si odpočinuly od útrap. Peklo se pečivo zvané „dušičky“ nebo „kosti svatých“ (rohlíky či bochánky ve tvaru kostí), kterým se obdarovávali chudí lidé v obci, žebráci u kostelů či pocestní. Pro mnoho věřících i nevěřících jsou Dušičky dobou k zamyšlení, a to nejen nad smrtí.
-aba-, foto Joža Uprka, Dušičky, 1897 © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
