(340 let)
Mezi významné cestovatele českého původu se zapsal misionář Karel Slavíček. Je příkladem toho, jak i v barokní „době temna“ mohl nadaný chlapec z venkovských poměrů dosáhnout nejvyššího vzdělání a poznat kus světa.
Narodil se na Štědrý den 1678 v Jimramově na Vysočině. Hloubavý mladík studoval bohosloví a filozofii v Olomouci a teologii v Praze. Působil jako kněz v Jičíně, ale přitahovaly ho přírodní vědy. Vyučoval matematiku na gymnáziu ve Vratislavi a roku 1710 se vrátil na univerzitu do Olomouce jako profesor matematiky a hebrejštiny. Vstoupil do jezuitského řádu a od roku 1714 usiloval o misijní cestu do zámoří. Když dostal příslušné pověření, odjel se připravovat do Lisabonu. Odtud na jaře roku 1716 vyplul do Číny a 170 dní na lodi trávil studiem čínštiny. Z Macaa, základny Portugalska na Dálném východě, se záhy vydal do Pekingu k císařskému dvoru. Na audienci k císaři se dostal 3. února následujícího roku a zahrál císaři na spinet. Císař Kchang-si ho zaměstnal jako dvorního hudebníka, čímž mu poskytl dost volného času pro další aktivity. Vytvořil první přesný plán Pekingu, upřesnil jeho zeměpisnou šířku, věnoval se astronomickým pozorováním. Napsal spis o čínské hudbě, ten se však nezachoval, stejně jako Slavíčkova podoba. Kvůli chatrnému zdraví pobýval mimo hlavní město. Další císař na trůnu však Evropanům nakloněn nebyl a všechny je soustředil do Pekingu. Slavíček čile korespondoval s domovem, kam se už nikdy nevrátil – část jeho listů uchovává Strahovský klášter. Zemřel roku 1735 v Pekingu.
Aleš Krejčí, foto © Aleš Krejčí
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
