(135 let)
Český cestovatel a autor dobrodružných příběhů Jan Havlasa se narodil v Teplicích 22. 12. 1883 jako nejstarší z pěti dětí. V matrice byl zapsán jako Johann Ladislaus Klecanda, syn Johanna, ředitele teplické české soukromé školy, a Matyldy, rozené Maškové. Rodina se okolo roku 1887 přestěhovala do Prahy, kde Jan v roce 1902 maturoval na gymnázium v Žitné ulici.
Poté vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a do roku 1913 žil v zahraničí. V USA se seznámil s manželkou Elsie Hermanovou, se kterou mezi lety 1912–1913 pobývali v Japonsku a následně navštívili Tahiti, Čínu, Singapur a Indii. Zážitky z cest použil jako náměty ke své literární tvorbě. Po vydání knihy Vztah osadní politiky k světové válce (1914) byl odsouzen na rok žaláře. Ve funkci velvyslance ČSR v Brazílii působil v letech 1920–1924. V roce 1929 byl členem opiové komise Společnosti národů, mapující obchod opiem ve východní Asii. V letech 1930–1939 žil s manželkou v Paříži a Monaku. Po vzniku protektorátu odjeli manželé Havlasovi v květnu 1939 do USA, kde do roku 1943 žili v Kalifornii. Poté na přání velvyslanectví ve Washingtonu přijal místo vyslance v Chile. V roce 1946 se s manželkou vrátili do její rodné Kalifornie, kde 13. srpna 1964 Jan umírá. K jeho literární tvorbě patří mimo jiné prózy Povídky z Tater nebo Lidé na horách. V období mezi válkami vydal díla inspirovaná cestami po Asii, Oceánii a Latinské Americe, např. Pobřeží tanečnic či V brazilských horách. Známá je též jeho práce dramatická – První hřích i překladatelská – Vějíř lady Windermerové.
Miroslav Foltýn, foto: Adolf Wenig a Jan Havlasa (vpravo) s manželkami, 1929 © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
