(740 let)
Rozkaz Oty Braniborského zněl jasně. Mladého sedmiletého kralevice Václava, jeho matku Kunhutu i doprovod uvěznit na hradě Bezdězu. Tak se také koncem ledna 1279 stalo.
Národní obrození nahlíželo na tuto situaci jako na dobu řádění zlých Braniborů v Čechách. Realita byla ale jiná. Ota Braniborský byl věrným spojencem svého strýce, českého krále Přemysla Otakara II. Po jeho smrti na Moravském poli (1278) se stal správcem Českého království a poručníkem kralevice Václava II. Jeho mladý bratranec se ještě nemohl s ohledem na věk ujmout úřadu, a Ota tím chtěl posílit svoje postavení v českém chaosu. Pobyt na Bezdězu zřejmě nebyl žádným mučením. Hrad byl v podstatě nový a na svou dobu komfortně vybavený. Václavovi, jeho matce Kunhutě, vdově po padlém Přemyslu Otakarovi II., i doprovodu zde prakticky nic nechybělo. Omezen byl jen jejich pohyb za hradbami hradu. Královna Kunhuta však v létě uprchla za Závišem z Falkenštejna a Václav zůstává s chůvou sám. Na podzim byl převezen do Žitavy a později do Spandau u Berlína. Zde byly jeho životní podmínky o dost horší a zřejmě se staly příčinou avitaminózy i křivice, později zjištěné výzkumem Václavovy lebky. Král Václav II. se ujal vlády roku 1283. Tím končí poručnictví Oty i Braniboři v Čechách.
-babok-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
