(935 let)
Tak nějak asi zněla nabídka římského krále Jindřicha IV. českému knížeti Vratislavu II., vedena úsilím o investituru (uvedení do úřadu). Český kníže nabídku přijal a opravdu se stal prvním českým králem.
Vratislav se jako spojenec Jindřicha stal součástí vleklého sporu mezi církevní a světskou mocí, mezi papežem a římským císařem o investituru. Oba „kohouti“ si vzájemně škodili opravdu vynalézavě, tu klatbou, tu zbavením pontifikátu. Jindřichovi došla trpělivost. Vytáhl se svým vojskem do Říma, podporovaný ozbrojenci Vratislava, a po několika neúspěšných pokusech „věčné město“ roku 1084 ovládl. Vratislavových tři sta bojovníků vedených jeho synem Bořivojem svého úkolu dosáhlo i za cenu, že se jich domů vrátilo pouhých devět. Jindřich ustanovil „svého“ vzdoropapeže Klementa III., který ho 31. března 1084 korunoval římským císařem. Za dlouholeté spojenectví v boji o císařský titul Jindřich vysoce ocenil Vratislava v dubnu 1085 na mohučském dvorském sjezdu. Propůjčil mu titul českého a polského krále a přikázal trevírskému arcibiskupovi, aby Vratislava v Praze pomazal a korunoval. Slavný akt korunovace proběhl 15. června 1085 na Pražském hradě. Z knížete Vratislava II. se tak stal král Vratislav I. Titul krále byl ale jenom pro něj osobně, dědičného se dočkal až o sto deset let později Přemysl Otakar I.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
