(680 let)
Složitá a dlouhá cesta vedla k míru mezi polským a českým králem. Jan Lucemburský vedl spor o Slezsko s Vladislavem Lokýtkem, nakonec se ale dohodl s Kazimírem III.
Smrt Vladislava Lokýtka roku 1333 a nástup Kazimíra III. změnila napjatou situaci mezi královstvími. K řešení celé situace přispělo zamýšlené spojenectví císaře Ludvíka Bavora s polským Králem proti Lucemburkům. V této chvíli se projevily diplomatické schopnosti budoucího krále a císaře Karla IV., který dojednal smír mezi Polskem a řádem německých rytířů. Karel také využil nabídku uherského krále Karla I. Roberta ke svolání mírové schůzky v Trenčíně. Ačkoliv zde Kazimír III. osobně nebyl, schůzka byla úspěšná. V srpnu 1335 se Jan Lucemburský vzdal polského trůnu a přestal usilovat o získání Slezska, Opolska a dalších jedenácti lén. To vše za 20 000 kop pražských grošů. Kazimír smlouvu nepodepsal a se svými královskými kolegy se sešel o tři měsíce později v uherském Vyšehradě (dnes Visegrad), kde řešili detaily včetně vymezení hranic Polska s nově získanými územími českého krále. Kazimír ale opět otálel s podpisem smlouvy a přistoupil k ní až 9. března 1339. Nastalo období „rozumných“ panovníků a sousedů a vzácná doba prosperity bez válek. Všichni králové ve Visegradu by jistě pochválili své následníky, kteří v roce 1991 založili spojeneckou alianci známou dnes jako visegrádská čtyřka.
-LP-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
