Nejstarší písemné zprávy o větrných mlýnech v Čechách a na Moravě pocházejí 12. a 13. století, kdy je zakládaly kláštery, feudálové a města. Zejména na severovýchodní Moravě a ve Slezsku, kde byl dostatek stálého rovnoměrného větrného proudění a naopak nedostatek vhodných vodních toků, které by zásobovaly vodou vodní mlýny, neboť často vysychaly, či se často rozvodňovaly, našly větrné mlýny své uplatnění. Proto často stavěli větrné mlýny i majitelé vodních mlýnů. Oblasti kolem Moravské brány a rovněž svahy Oderských vrchů, tedy i Bílovecko, poskytovaly vhodné podmínky pro energetické využití větrů. Bezvětrných dnů je zde pouze 25–33 procent v roce. Největší nárůst počtu větrných mlýnů nastal na našem území v 19. století. Ovšem nástup parních strojů a budování strojních mlýnů v tomtéž století znamenaly postupný konec nejenom větrných, ale i vodních mlýnů. Přesto ještě v roce 1890 bylo na území bývalého okresu Bílovec v provozu 52 větrných mlýnů. Některé podlehly požárům, jiné byly rozebrány, ty nevyužívané chátraly a poslední vzaly za své v průběhu bojů na konci 2. světové války. Mlýn na Nových Dvorech stojí na svém stanovišti údajně od roku 1910, kdy sem byl převezen z blízkého Leskovce (okr. Opava). Posledním majitelem byl Alois Schurek. Mlýn byl poškozen a chátral, ovšem v roce 1965 se jej podařilo do značné míry zrenovovat. Mlýn měl obvykle 4 lopaty většinou o délce 8 m, které se otáčely asi 1x za 4–5 sekund. Lopaty byly potaženy plachtami vyplněnými dlouhými šindeli. Když se nemlelo, byla křídla nastavena do tvaru kříže, za bouřky do tvaru X. Majitel mlýna bydlel ve mlýně pouze nouzově v tzv. „šalandě“. Větrný mlýn nepřinášel svému majiteli velký zisk, a proto bylo značné množství větrných mlýnů osvobozen o od poplatků. Do mlýna většinou přiváželi obilí drobní zemědělci. Mlynář si ponechával za mletí buď naturální odměnu, což bylo výhodné v době neúrody, nebo poplatek. Větráky se často stěhovaly, když majitel mlýn prodal, nebo se pro něj našlo vhodnější místo. Na malé vzdálenosti se stěhoval tak, že byl sochory zvednut na dřevěné válce, které byly položeny na masivní dubové fošny. Po nich byl obvykle pomocí koní posouván. Pokud se jednalo o větší vzdálenost, byl mlýn rozebrán, převezen a na novém místě opět složen. Tak tomu bylo i v případě tohoto mlýna. Tyto práce vykonávali tzv. „sekerníci“. K další zásadní opravě došlo v roce 2000. S celkovým nákladem 325 000 Kč byla provedena výměna krovů a střešního šindele. Na opravu přispělo vedle města Bílovce i Ministerstvo kultury ČR a Okresní úřad. V roce 2001 pokračovala oprava chemickou impregnací proti dřevokazu. V roce 2016 pak byla provedena termosanace za účelem likvidace dřevokazného hmyzu a konzervace dřevěné konstrukce. Poslední oprava byla provedena v roce 2018. Mechanismus mlecího zařízení však není v provozuschopném stavu. Mlýn je veřejnosti přístupný. Bližší informace v Turistickém informačním centru Bílovec na telefonním čísle 556 412 266 nebo e-mailem icko@kcbilovec.cz
Turistické informační centrum a muzeum Bílovec
www.kcbilovec.cz
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
