(115 let)
Roudnický rodák, významný český architekt a pedagog Jan Sokol se narodil 25. května 1904. Jeho nekonvenční myšlení ho sice neproslavilo, ale do dějin architektury se přece jen zapsal několika pozoruhodnými díly.
Absolvoval pražskou techniku (dnes ČVUT) u prof. Antonína Engela. Získal roční stipendium na stáž v ateliéru Le Corbusiera v Paříži a po krátkých studijních pobytech v Anglii a Holandsku se zapsal na Akademii výtvarných umění k prof. Josefu Gočárovi. Po absolutoriu (1932) nastoupil jako architekt na Ministerstvo veřejných věcí. Pracoval také na Pražském hradě u Pavla Janáka, kde se podílel na úpravách Královského letohrádku. Od roku 1936 působil na dnešní Vysoké škole uměleckoprůmyslové jako profesor a v letech 1940–1945 byl jejím rektorem. Kvůli zdravotním potížím a následné politické situaci po roce 1948 musel svůj ateliér opustit. Pracoval ve Státním ústavu památkové péče, na památkových rekonstrukcích, úpravách kostelních prostor, návrhu sakrálních předmětů a úpravách interiérů Starého královského paláce a katedrály sv. Víta. Podle jeho návrhů byl vytvořen např. relikviář na lebku sv. Vojtěcha, chrámová vrata Zlaté brány pro katedrálu nebo pomník Jaroslava Vrchlického na Petříně. Z dalších realizovaných staveb je to vlastní rodinný dům v Praze Břevnově (v 70. letech se tu konaly proslulé filozofické semináře prof. Jana Patočky) nebo pavilon pro barokní fresku V. V. Reinera v Duchcově. Zemřel 27. 9. 1987 v Praze a byl pohřben na Břevnovském hřbitově. Byl otcem filozofa Jana a grafika Václava Sokolových.
Alice Braborcová, foto Architekt Jan Sokol © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
