(400 let)
Bod obratu s tragickými následky bývá někdy nenápadnou událostí. Tak lze zpětně nahlížet na relativně bezvýznamnou bitvu českých stavů s císařskými vojsky 10. 6. 1619 u Záblatí.
Čeští stavové byli po defenestraci v Praze na pomyslném koni a dařilo se jim proti Habsburkům i vojensky. Jenže ti nelenili a sháněli peníze, aby učinili jejich snahám přítrž. Na jaře 1619 vyvstala zajímavá situace. Na jedné straně stavovské vojsko pod vedením Jindřicha Matyáše Thurna obléhalo Vídeň a na druhé se zadními vrátky do jižních Čech cpala z různých směrů habsburská vojska. Budějovice, ovládané zkušeným císařským velitelem hrabětem Buquoyem, obléhal nepříliš schopný stavovský velitel generál Hohenlohe. Na pomoc mu byl z Plzně povolán nejlepší stavovský generál hrabě Arnošt z Mansfeldu. Vyrazil nerad, věděl o síle soupeře, a nakonec byl vlákán u Záblatí do léčky. Buquoy ho už očekával. V nastalém zmatku, který způsobil dým, oheň a letní vedro, útočili někteří stavovští i do vlastních řad. Padlo jich asi 1 500 a přeživší houfně přeběhli na stranu protivníka. Večer bylo dokonáno a od tohoto momentu ztratili čeští stavové iniciativu. Málokdo si uměl tehdy již představit neodvratnost osudové cesty mířící k Bílé hoře.
-liban-, foto Rekonstrukce bitvy z roku 1619, Abraham Hogenberg 1630 © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
